Cituji část textu Karla Funka:
„Skepse a strach je následkem nedostatečné víry v Boží vůli a lásku. To pak vede k nečinnosti. Musíme teď moc modliteb posílat na rozpuštění tvrdosti, sobectví a agrese. I té naší. A Zemi vymodlit ochranu co nám síly stačí a prosit hierarchické bytosti o pomoc.”
Na každou bolest a tíhu se musíme učit vynaložit tvůrčí odpověď, nikoli skepsi, zoufalství či žehrání. Předpokladem je vidět a rozeznat a pojmenovat zlo, i to nynější, třeba ničení svobodomyslné, svébytné, kulturní a ničím se neprovinivší Ukrajiny brutalitou zaostalého, zamindrákovaného, nenávistného Ruska, které se vlastní vinou stává morálním i kulturním vyvrhelem lidstva. Tím větší soucítění zasluhují nepatrné slušné výjimky mezi Rusy – pronásledované, vězněné, zabíjené, záhadně mizevší nebo emigrovavší. - A modliteb za devastované Ukrajince není nikdy dost.
Tím ostudnější je postoj některých našich i cizích antroposofů, zločinně schvalujících okupační zločiny nynějšího Putinova ruského nacisticko-fašistického imperiálního státu. Vynalezl jsem pro ně slovo ANTROPOSOFAŠISTI.
Trefně poznamenal M. Dohnal: “… Nechci uplatňovat princip kolektivní viny, v obchodě jsem potkal rodinu ruských turistů - dcera s rodiči, kromě typických charakteristických asijských rysů zvýrazněných nechtěně ještě přehnaným nevkusným líčením bylo typické pro ně nabubřelost, hlučnost, zabírání prostoru a hulákání.
Někteří stále se snaží pochopit ruskou duši a čtou klasiky, je to zbytečné, stačí se podívat na jejich činy. Je to asi příkrý odsudek, ale myslím, že se proměnili opravdu kromě pár slušných v ohavnou část lidstva. - Vidíme to i z chování: vraždění, drancování, znásilňování žen před očima dětí, rabování, únosy milionů dětí... mnohých (jistě ne všech) ruských okupačních vojáků na Ukrajině – jako divá zvěř. - Těžko si představit jejich budoucí kámaloku a inkarnace.”