Myšlení nabylo v posledních stoletích mnohem většího významu v životě lidí než dříve. Je to možné vyčíst například z literární historie. Oč jde ve středověkých rytířských románech - vzpomeňme například na příběh o Parsifalovi? Jde tam o zajímavá dobrodružství. Hrdinové těch románů jsou nadáni velikou silou, konají velké činy, vedou vítězné boje. Jejich citový život je naznačen jenom v nejhrubších, obecných rysech: láska - nenávist, touha - zklamání, pýcha - pokora. O způsobu jejich uvažování se nedovídáme skoro nic. - Srovnejme s tím romány z doby romantismu, tedy asi z první poloviny minulého století - Novalis, Viktor Hugo, Puškin. Tady pozornost není soustředěna na sílu a význačné činy, nýbrž v první řadě na citový život hrdinů, který je sledován do nejjemnějších proměn. Hrdinové nevynikají především fyzickou silou, nýbrž ohnivostí, neodbytností svých vášní. A pak se v 19. století objevuje nový, dalo by se říci: nečekaný druh románu: detektivka. Její hrdina se nevyznačuje ani fyzickou silou, ani bojovností, také ne bohatstvím citů, nýbrž představuje se jako mistr logického myšlení, jímž odhaluje neznámého původce zločinu, který se snažil zahladit po sobě veškeré stopy. Čtenář se při četbě snaží konkurovat detektivovi, odhaluje, kdo je pravděpodobný pachatel, ale překvapivý závěr knihy ukazuje, že čtenářova logika na logiku hrdiny-detektiva nestačí. Jádrem knihy je tedy ukázka dokonale logického myšlení. Zápletka řešená logikou se zdá být něčím, co je modernímu člověku sympatické.
číst dál