Cituji: „To, co jsem dnes řekl, má být jen letmým náznakem přirozeného přechodu od antroposofie jako souboru idejí k antroposofii jako bezprostřednímu, nealegorickému, nesymbolickému plastickému umění, tvořícímu ve formách – což je naším cílem. Každý, kdo to jasně uvidí, objeví pozoruhodný vztah umění k vědě a náboženství. Věda se objeví na jedné úrovni, náboženství na druhé a umění mezi nimi. Vždyť právě vědě vděčí člověk za všechnu svou svobodu – bez vědy by nikdy nebyl schopen dosáhnout úplné vnitřní svobody – a to, co člověk získal jako jednotlivec – co jeho bytost, nahlíženo nestranně, získala tím, že se stala vědeckou – bude zřejmé. Svými myšlenkami se osvobodil od kosmu; Stojí sám a je tedy lidskou individualitou. Tak jako žije s přírodními zákony, tak je bere do svých myšlenek. Stává se nezávislým tváří v tvář přírodě. V náboženství je přitahován k oddanosti; Snaží se najít cestu zpět k základním základům přírody. Byl by opět částí přírody, obětoval by svou svobodu na oltář vesmíru, zasvětil by se Božstvu – k dechu svobody a individuality by přidal dech oběti. Ale umění, zejména výtvarné, stojí mezi, se vším, co je zakořeněno v říši krásy.
Prostřednictvím vědy se člověk stává svobodnou, individuální bytostí. V náboženských obřadech nabízí své vlastní blaho, na jedné straně si zachovává svobodu, ale na druhé straně již předjímá obětní službu. V umění zjišťuje, že se může uživit tím, že v jistém smyslu obětuje to, co z něj svět udělal; Utváří se tak, jak svět formoval jeho, ale on vytváří jako svobodná bytost tuto formu ze sebe sama. I v umění je něco, co vykupuje a osvobozuje. V umění jsme na jedné straně individuality; Na druhé straně obětujeme sami sebe. A můžeme říci: Ve skutečnosti nás umění osvobozuje, pokud se ho chopíme vědecky, myšlenkami – včetně duchovních věd. Musíme však také říci: V kráse znovu nacházíme své spojení se světem. Člověk nemůže existovat, aniž by žil svobodně sám v sobě a aniž by nalezl své spojení se světem. Člověk nachází svou individualitu v svobodném myšlení. A tím, že se pozvedne do říše krásy – do říše umění – zjišťuje, že může, opět ve spolupráci se světem, vytvořit ze sebe to, co svět učinil z něho.“
Rudolf Steiner, ANTROPOSOFIE A VÝTVARNÉ UMĚNÍ, GA 82, 9. dubna 1922, Haag
https://martyrion.blogspot.com/2022/12/the-visual-arts-two-poles-of-sculpture.html
https://rsarchive.org/Lectures/VisArt_index.html
2024 ©