Nejen antroposofickými kruhy dnes hýbe zásadní otázka postoje společnosti k válce na Ukrajině a především otázka příčin různých postojů.
Mlčení nebo dokonce omlouvání ruské agrese mne vede k závěru, že řada antroposofů nepochopila myšlenky Rudolfa Steinera a vyvozuje z útržků jeho myšlenek chybné závěry, ať už je to v prostředí západoevropského poklidu a relativního blahobytu nebo vlivem cílené ruské dezinformační kampaně ve Východní Evropě.
Vše vrcholí, když tito rádoby antroposofové nálepkují ostatní s jiným názorem z rusofobie. Kdo jiný než sami ukrajinští antroposofové, kteří prožívají peklo války na místě samém, by měli osvětlovat světu dění na Ukrajině.
Proto se vracím k textu Sergeje Kopyla z letošního roku, kterým aktualizuje svoje myšlenky k tomuto tématu z roku 2014. V originále zveřejnila tento text v srpnu na sociálních sítích již paní Veselková z Obce křesťanů a já jsem následně ve spolupráci s panem Jirkou a Funkem tento text jazykově upravil, za případné nedostatky v korektuře se předem omlouvám.
"Dobrý večer z Ukrajiny
Jmenuji se Sergej Kopyl, jsem zástupcem kyjevské antroposofické pobočky.
Již mnoho let je jedním z mých neoficiálních fenomenologických úkolů pozorování a popis společenského dění na Ukrajině. Z nějakého důvodu se reálné pochopení mých pozorování a popisů stává kamenem úrazu pro mnoho zástupců mezinárodní antroposofické komunity.
Tento fakt už byl příznakem vážné krize ve vnímání antroposofů, když se Ukrajinci snažili Evropanům vysvětlit motivy svých společenských činů například na Majdanu. Panoval zde pocit, že musí ozřejmit samotné základy morálky.
Přesto se o Majdanu 2014 a dalším vývoji země vedlo mnoho rozhovorů a napsalo mnoho textů. V roce 2017 jsme v Kyjevě uspořádali velkou konferenci „Duše Evropy“ a zdálo se, že ukrajinské aspirace v antroposofickém světě jsou konečně více či méně jasné.
A před několika měsíci začala totální válka s Ruskem. Mysleli jsme si, že psát a vysvětlovat už není více potřeba. Konečně. Protože se vše stalo zřejmé, masky byly shozeny, jsme svědky přímé agrese pod vlajkami Ruské federace proti nezávislé demokratické zemi. Mlha "občanské války na Ukrajině" se rozptýlila a vše se stalo jednoduchým a transparentním.
Je to pravda?
A překvapivě pro velkou část civilizovaného světa ano. I pro velkou část dříve údajně "proruských" lidí na Ukrajině - ano. Ale pro velkou část mezinárodního antroposofického hnutí - ne! Tak velkou část, že očividně jde daleko za hranici chápání a děsí téměř většinu. Vypadá to jako by antroposofická komunita selhala ve zkoušce lidskosti. Ostatně by se zdálo, že zdravý lidský smysl pro pravdu by v takové samozřejmosti neměl klopýtat. Krize je ještě hlubší než v předchozích letech.
Dnes však není chuť ani síla o tom znovu začít diskuzi, přesvědčovat, ospravedlňovat atd. a já osobně, a naprostá většina mých ukrajinských přátel dnes válčíme - buď přímo v řadách armády, nebo jako dobrovolníci na informační, ekonomické či modlitební/meditativní frontě. Jde totiž o naši existenci. Jak to dnes na Ukrajině zní – čas slov a přesvědčování pominul, nastal čas jednat.
Na úvod proto uveďme jen několik horkých tezí, jejichž potvrzení se naskýtá nalézt pozorováním reality. Vkládám od nynějška naději do skutečnosti, že se dostane lidstvo z této krize, v níž se ocitla velká část mezinárodní antroposofické komunity: realita, která se musí „postavit proti nesprávnému myšlení a napravit ho“ (© RS).
Celý tento text není ani v nejmenším určen k oslovení ruských antroposofů. Není to o těch přátelích, kteří plně chápou a sdílí pozici Ukrajinců a přejí Ukrajině vítězství. Text je určen konkrétně těm, pro které "není to tak jasné" nebo „určitě není všechno v pořádku“ – i tam již čas na komunikaci uplynul. Není třeba „rozumět druhé straně“, absolutně není třeba „znovu stavět mosty“ a „obnovovat to, co politici údajně zničili.” Jedna ze dvou stran neuznává právo té druhé na nezávislou existenci, ale považuje ho za součást sebe sama. Hranic proto není příliš mnoho, nestačí. Tyto "mosty" - a ve skutečnosti lepkavé prsty objetí, které narušují vaše osobní hranice - by měly být dnes zničeny. Stejně jako v rodině je potřeba přerušit silná pokrevní pouta, aby se v budoucnu, dá-li Bůh, mohlo zrodit duchovní bratrství.
Pozorujeme epochální událost v reálném čase: jeden národ je konečně oddělen od stínu druhého.
Zde je jeden ze skutečných hříchů našeho antroposofického vnímání (toto „anthroposofické my“ používám vědomě z bratrského cítění a také z vlastní viny za nesprávné úsudky ohledně jiných záležitostí).
Konkrétně: na otázku "Má Ukrajina svého Archanděla národa nebo tento Archanděl působí jen v Rusku?" - jsme museli po mnoho let z různých stran slyšet buď jednoznačné "ne!", nebo vyhýbavé "Steiner o tom nic neříkal, takže..." - a pak ze strachu spíše "ne" než "ano".
A to je další z našich antroposofických hříchů: nedat šanci něčemu novému, když pro nás Steinerem prozkoumaná oblast končí a „nic o tom neřekl“. Některé články o Ukrajině tak stále obsahují staré citáty, například o "aspiracích britského impéria", které už dávno neexistuje. To není živá duchovní věda, ale mrtvé překreslování ikon.
Dnes se toto "Steiner neřekl nic o existenci ukrajinského Archanděla národa" stává doslova něčím strašným: ideologií nacismu. Zdá se, že kremelští ideologové četli některé články a komentáře antroposofů o "trojjediné ruské duši" a nepřítomnosti ukrajinského Archanděla.
Pro antroposofy jsou tato tvrzení jen abstraktními myšlenkovými konstrukcemi, což je snadno doložitelné. Nikdo není ochoten pro jejich obhajobu cokoli obětovat, natož za ně zemřít. To je zásadní hledisko.
Kreml ale takové myšlenky používá jako důvod k akci. Konkrétní fyzické vojenské akci k obnovení moci nad „vlastní zemí“. A je připraven pro ně zabíjet a dokonce hrát vabank, čímž ohrozí svou samotnou existenci.
A to je velmi závažný hřích antroposofického vnímání světa. Kvůli takovým nezodpovědným myšlenkám, slovům a pocitům se zrodilo monstrum, které je připraveno zničit celý národ i s jeho jazykem a kulturou a jako ospravedlnění pro své konání používá antroposofii.
Nikdo (nikdo!) z těch, kteří arogantně prohlásili, že "žádný ukrajinský Archanděl neexistuje", není zasvěcencem a jasnovidcem takového stupně, aby se za svá slova zodpovídal v celé závažnosti duchovního světa.
Protože skutečnost s nemilosrdnou samozřejmostí ukázala pravý opak. Tam, kde podle těchto teoretických konstrukcí mělo být prázdné místo, uměle vytvořené, bez archanděla a vůle ke svobodě, bylo najednou něco zcela reálného, něco za co jsou miliony lidí ochotny bojovat a obětovat své životy. A místo "pádu Ukrajiny za tři dny" a masového vítání "osvoboditelů" s květinami, jak očekávali příznivci "trojjediné ruské duše", tu máme téměř půl roku zuřivého odporu celé země.
Taková je realita.
A vyvrací všechny nezodpovědné hry s myslí a tvrdí: Archanděl Ukrajiny existuje! A bojuje za svou svobodu.
Takže - pokračování příště!"
2024 ©