V dávných dobách byl člověk blíže přírodě, a tak mohl během roku následovat své zážitky.Náš čas se vyznačuje nějakou povrchností, takže lze říct, že často v dojmecích sklouzneme po povrchu.Naše Duše však chce něco úplně jiného, chce jiné, hlubší vztahy s přírodou.V tomto krásném letním čase, kdy je Slunce na nejvyšším místě, vše kolem kvete ve své kráse, nemůžeme se neradovat a nevšimnout si tohoto zázraku přírody, této nahoty ve zpěvu ptáků... Ano, to vše prožíváme a radujeme se z toho.Ale musíme se naučit prožívat přírodu novým způsobem. Koneckonců, není v nás jen duše, ale je toho více, něco většího, co v nás povstává, co nás osvětluje. Toto je náš Duch„On musí růst a já musím klesnout,“ podotkl Jan Křtitel. Slunce Ducha, Chce, abychom otevřeli to, co je za vnějšími věcmi, Příroda chce, abychom v tom viděli Ducha.
V jasných paprscích slunce
Duch mluví k mému srdci.
V krásném zpěvu ptáků
Slyším nebes zpívat.
Dávám světu přírodu
Láska k Bohu se rozvíjí.
A mé Srdce se nese samo
Směrem k Duchu,
Odhalení sebe sama v lásce k Bohu.
Irina K.
Umělkyně Margaret Tarrantová.
2024 ©