Rusko a jeho role v budoucnosti
Naše duchovní kruhy, včetně některých anthroposofů, se ve vztahu k Rusku popletly o několik tisíciletí. Jakmile se totiž někteří dočetli v duchovní vědě, že kultura slovanského duchovního zasvěcení (tedy šestá poatlantská) jednou vyvrcholí v budoucím Rusku, samou nedočkavostí začínají vzhlížet k tatíčkovi Putinovi či našemu vlastizrádnému proruskému pohůnkovi-kolaborantovi Zemanovi jako ke zvěstovatelům pravého slovanství. Jejich lucifersko-ahrimanské působení zaměňují s impulsem Kristovým. Ani to nepřinese našemu národu nic dobrého. Vzhlížejí-li k Rusku komunisti, patří to tradičně k jejich "popisu práce", k jejich ideové pokřivenosti. Nic lepšího od nich čekat nelze. Vzhlížejí-li k nynějšímu prolhanému a Západu všemožně škodícímu Rusku oddaně někteří anthroposofové, je to morální i intelektuální selhání, a projev konfirmačního zkreslení, izolace od našich národních zkušeností, hodnot a směřování.