Příspěvky o ekologii zveřejňuji ve skupině "Braňme se suchu", která má v záhlaví logo Spolku krále Ječmínka, dříve občanské sdružení krále Ječmínka.
Pro ty, kteří o hanáckém králi Ječmínkovi neslyšeli je zde pověst Antonína Otáhala Plešovského z roku 1890:
„Tři bratři – Přerub, Bochor a Chropin měli sídlo na hradě, kde dnes Přerov stojí. Jejich sestra Hvězda padla do zajetí Maďarů. Bratři ji osvobodili a dohodli se, že na obranu proti dalším nájezdům vystaví hrady Bochoř a Chropin. Po smrti obou bratrů se kníže Chropin stal volbou markrabětem moravským (byla to vysoká funkce zástupce českého krále na Moravě).Otec Ječmínkův byl potomkem Chropinovým. Byl to rytíř bohatý, udatný a moudrostí proslulý. Pán si vážil svých poddaných a oni celou duší lnuli k němu a milostivé paní. Chropin byla kouskem zemského ráje, a proto pána na Chropini zvolili moravští páni opět za markraběte moravského. Ale naděje všech, že nový markrabě povznese moravskou vlast k nebývalé slávě, se neuskutečnily. Širý svět a návštěvy cizích krajů zapustily mu do duše kořeny nectností. Radovánky a veselí chtěl mít kolem sebe. Plesy střídaly hostiny, hony a kratochvíle mnohé, na které peníze od poddaných vymáhal. Pro citlivou paní to bylo nesnesitelné a přemlouvala vlídně manžela, prosila – ale vše bylo marné. Markrabě zašel příliš daleko na cestě nepravosti, zuřivě se na paní osopoval a dal ji od sluhů vyvléci z hradu.Paní prchajíc umdlela v lánu dozrávajícího ječmene, kde nadešla její chvíle bolestná – porodila synka. Ráno ji našly ženy ze vsi, ošetřily ji a skryly v blízkém statku. Syn dostal jméno Ječmínek.Markrabě se o tom dověděl a dal ji zavést daleko do světa i se synkem. Pak hýřil ještě víc. Ale všeho do času. Svědomí se v něm probudilo a on začal paní se synem hledat. Poustevník, kterého vyhledal, k němu promluvil: ‚Hledáš ženu a syna? Vzdej se marné naděje, nejsi jich hoden. Věz, že až bude zemi moravské nejhůře, Ječmínek přijde s mocí velikou a pomůže lidu svému. Ty jdi a kaj se!‘ Markrabě se vrátil do hradu, byl opuštěný ode všech a ze zoufalství se vrhl do zámecké studny.“