Evropská unie (EU), historie a fungování institucí, 1.část
Předesílám, že v tomto textu chci připomenout souvislosti založení a fungování Evropské unie, bez přikrašlování i s chybami a problémy, které fungování EU provází. EU tvoří jen chybující lidé, jsou to na jedné straně politici, na druhé straně jejich voliči včetně podnikatelů či byznysmenů. Mezi nimi jsou jako mezičlánek úředníci, a to nezapomínejme, úředníci, kteří vytvářejí návrhy a servis pro politiky a uplatňují v praxi zákony a nařízení. A tak jako jsou politici poctivísnažící se naplňovat svoje sliby, které slíbili ve volbách lidu, tak jsou politici, dalo by se říci kariéristé toužící jen po moci, anebo pomocí funkce se snažímajetek získat a navršit. Rovněž tak podnikatelé jsou ti, kteří jsou poctiví, kterým záleží na jménu většinou rodinné firmy, ale jsou také ti, co se neštítí žádného podvodu a lživedeni snahou co největšího zisku. Najdou se i úplatní úředníci, o tom svědčí řada korupčních afér. V demokratických státech jde v reálném životě o ustavičný boj mezi těmi poctivějšími, úmyslně neříkám poctivými, a těmi, kteří se snaží občany obalamutit. Nejhorší variantou je, pokud se ve stejném čase sejdou na úrovni politiky a byznysu ti, kterým jde jen o moc a zisk.
Pár slov k historii
Jiří z Poděbrad navrhl vytvoření mírové organizace evropských křesťanských panovníků už v patnáctém století, a je tak považován za jednoho z ideových předchůdců Charty OSN a Evropské unie. Vyslal tajnou misi po evropských zemích se záměrem získat panovníky pro myšlenku upevnění trvalého míru na principu svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem, sjednotit Evropu v boji proti Turkům, kteří Evropu ohrožovali. Snahy Jiřího z Poděbrad zařadila UNESCO v roce 1964 mezi události celoevropského významu.
Dr. Stein, německý historik z první poloviny dvacátého století, se věnoval především dějinám středověku, ale byl jednu dobu členem doprovodu belgického krále Leopolda při státní návštěvě v Londýně (1936), pro něhož koncipoval projev, ve kterém byla zmíněna úvaha o společném evropském trhu.
Poválečný Marshallův plán, pomocí kterého se podařilo obnovit poválečnou rozbitou Evropu včetně západní části Německa a který byl na příkaz Stalina zamítnut východoevropskými státy. Ty se už dostávaly do područí bolševické diktatury.
V roce 1950 vyslovil Robert Schuman, francouzský politik, myšlenku vytvořit evropské společenstvíjako společný trh uhlí a oceli, plán ke sjednocení Evropy. To byl po dvou světových válkách velmi významný počin, který v podstatě ukončil do budoucna hrozbu válečné konfrontace mezi Německem a Francií, historicky opakované tahanice o Alsasko. Spoluzakladateli tohoto prvotního společenství ještě byly Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko.
Fungování EU
Základní myšlenkou vzniku EU jsou na jedné straně posilování ekonomiky, výhody volného mezinárodního obchodu, společného trhu a na druhé straně mír, spolupráce a pomoc slabším, ekonomicky méně výkonným regionům, respekt ke kultuře, jazykům a tradicím v regionech členských států. K tomu slouží princip „jednotnosti v rozmanitosti“, to znamená, žev EU jsou různé kultury a jazyky, lidé z různých kultur a s různými jazyky spolu mohou spolupracovat a vzájemně se hodně naučit.
Vyrovnávání hospodářské úrovně všech členských států se děje pomocí rozvojových strategií a na ně vázaných poskytovaných dotačních fondů. To je vysvětlení často omílaného, že dostáváme z EU více peněz, než do rozpočtu EU přispíváme.
Do společného fondu EU nejvíce přispívají a nejméně čerpají ekonomicky silné západoevropské státy, nejméně přispívají a nejvíce čerpají nově přistupující státy s HDP nižším, než je průměr HDP v celé EU, jsou to tedy především východoevropské a balkánské státy. V blízké budoucnosti to pro Česko znamená, že kladný rozdíl mezi tím, co přispíváme a co formou dotací dostáváme, se bude snižovat podle toho, jaký bude poměr našeho HDP vůči evropskému průměrnému HDP. Např. po přijetí Ukrajiny, Moldavska, Gruzie atd. do společenství se průměr HDP v EU sníží natolik, že už nebudeme jako dosud více příjemci z evropských fondů, ale budeme do společného rozpočtu více přispívat.
K tomu, aby taková spolupráce a vzájemná pomoc mohla fungovat, je však potřeba vytvořit pro vstup každého nového státu základní právní předpoklady a mechanismy kontroly. To znamená souhlasit se všemi zákony a hodnotami EU, procesem přijetí potřebných zákonů a vytvoření prostředí, aby tyto zákony byly dodržovány. To již funguje v členských státech a je potřeba je implementovat i v přistupujících státech neboli je to podmínka, bez jejíhož splnění se nelze členem EU stát. Jsou to:
- fungující demokratické instituce v členských státech (ústava, soudy, volby, alespoň část nezávislých médií, především těch veřejnoprávních)
- sladění právních předpisů týkajících se tzv. společných politik EU
- vypracování rozvojových strategií přistupujících států (slabé a silné stránky, příležitosti rozvoje) na základě širokého společenského konsenzu, souhlasu
- přistoupení ke statutu volného pohybu osob a zboží bez cel, a po splnění podmínek eurozóny přijetí společné měny
Plnění těchto podmínek je převážně náplní přístupového období v době, kdy se aspirující státy na členství připravují, a zároveň závazkem při vlastním vstupu, že jako součást společenství budou demokratické principy naplňovat, dodržovat a jejich plnění ještě zlepšovat. Evropské státy postupně do EU vstupují, občané těchto států mají o vstup velký zájem. Po vstupu a změně ve vedení států, hlavně těch východoevropských, jsme však častokrát svědky, že ani po vstupu do společenství nejsou všechny potřebné a zdůrazňuji vzájemně odsouhlasené principy a pravidla100%naplňovány, anebo dokoncepo změně politické garnitury toho kterého státu, porušovány (Polsko za Moravieckého, Maďarsko za Orbána).
Lze se pak divit, že ostatní státy, hlavně ty, které do společného rozpočtu přispívají více, jsou rozčarovány, hledají mechanismy pro plnění přijatých slibů při vstupu do EU a uvažují o rozšíření mechanismů rozhodování většinovým hlasováním?
Vstup Česka do EU
Česko vstoupilo do Evropské unie 1.5.2004 na základě žádosti z roku 1996. Přístupová jednání byla zahájena v roce 1993 a asociační – přidružovací dohoda vstoupila v platnost 1.2.1995. Z toho je zřejmé, že od podpisu přidružovací dohody uplynulo téměř 10 let, než jsme byli do EU přijati.
Museli jsme totiž splnit řadu Kodaňských kritérií z roku 1993 - politické, ekonomické podmínky splnění administrativních a soudních kapacit, aby byl vstup možný. V roce 1998 byla zahájena předvstupní jednání, která byla dokončena v prosinci 2002. Po celou tuto dobu jsme čerpali tzv. předvstupní pomoc podporující projekty z oblasti dopravy a životního prostředí, zemědělství a Phare na přípravu institucí veřejné správy na vstup do EU. Přístupová smlouva stanovila omezení volného pohybu pracovních sil do roku 2011 (požadavek některých členů EU, kteří měli obavy z náhlého zájmu občanů nových členských zemí o práci u nich), postupné zavádění přímých plateb EU zemědělcům a další, jako například z oblasti ochrany životního prostředí ohledně obalových odpadů, čištění městských odpadních vod, omezení emisí atd. Součástí těchto vyjednávání bylo i stanovení kvót pro některou průmyslovou, a především zemědělskou produkci. S odstupem času se ukázalo, že pražští úředníci nevyjednali pro Česko ty nejlepší podmínky, např. kvótu pro výrobu cukru atd. a na jejich chyby často doplácíme ještě dnes, hlavně v parametrech tzv. Společné zemědělské politiky, o tom bude řeč později.
Přistoupení umožnilo volný pohyb osob v tzv. schengenském prostoru od roku 1985 (jak jsem předesílal s částečným časovým omezením), služeb, zboží a kapitálu, vymahatelnost práva, přerozdělování peněz v rámci EU, kdy např. v roce 2017 bylo Česko čistým příjemcem ze strukturálních fondů EU ve výši 55,4 miliard korun.
Členy schengenského prostoru, kde platí volnost cestování (bez víza) a práce bez kontrol na hranicích, jsou: Rakousko, Belgie, Chorvatsko, Česko, Dánsko, Estonsko,Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko.
V schengenském prostoru jsou také země, které nejsou členy Evropské unie:
Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Na hranicích s Monakem, San Marinem a Vatikánem, které nejsou součástí schengenského prostoru se neprovádějí hraniční kontroly.
S Velkou Británií skončil volný pohyb osob k 31.12.2020 a podléhá novým imigračním pravidlům.
V současné době mají rozjednaný vstup do EU následující státy: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Moldavsko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko a Ukrajina.
Evropské strukturální a investiční fondy
V letech 1990 až 1998 jsem byl starostou středně velké obce na Olomoucku a vyřizoval jsem pro obec řadu dotací. Na úřadech byli ve většině případů stejní úředníci jako před rokem 1989 a ti velmi ovlivňovali způsob poskytování dotací. Kdo neměl na patřičných místech známost a osobní kontakty, tak moc šancí získat dotace pro svou obec neměl anebo to bylo velmi obtížné. Proto jsem přivítal, že po zahájení vstupních jednání do EU byly ustanoveny komise odborníků a zástupců samospráv, kteří měli za úkol zpracovat v jednotlivých regionech strategické plány rozvoje jako podklad pro přidělování dotací.
Strategické rozvojové plány byly vytvořeny konzultacemi přítomných odborníků, kdy byly sepsány a prodiskutovány klady, problémy a rizika daného regionu, příležitosti a priority dalšího rozvoje. Účelem zpracování těchto rozvojových plánů je snaha vystihnout do které oblasti je nejlépe investovat, aby se navýšil hospodářský potenciál regionu a zvýšila životní úroveň občanů, ochrana životního prostředí v regionu a ve státě a v EU.
Současně ale musí pravidla přidělování dotací zamezit investicím, z kterých by měli prospěch jednotlivci, jednotlivé obce nebo městana úkor celku, jak jsme toho byli svědkem před rokem 1989, jak už jsem uvedl, na základě známosti, např. podle rodiště významného politika, mafiánských skupin. Pravidla přidělování dotací rovněž musí zohledňovat, aby byla udělená dotace vyplácena na rozvojové a sociální projekty, nikoli na provoz, tím by totiž bylo poškozováno konkurenční podnikatelské prostředí.
Pravidla a následně podmínky k využití dotací, tedy kontrolní mechanismy musí hlídat, aby nebyly dotace zneužívány, to je důvod v jejich složitém administrování, na což si hlavně menší příjemci dotací stěžují.
Přes ono zmíněné složité velmi promyšlené administrování a kontrolní mechanismy našli někteří naši vypočítaví politici v mafiánském spojení s podnikateli způsoby, jak se pokusit pravidla obalamutit a mít osobní prospěch z peněz, které byly a jsou určeny pro prospěch společnosti. Výsledkem je řada vyšetřování a soudních procesů, hlavně v Ústeckém kraji, ale i v jiných krajích, kdy byla zmanipulována pořadí projektů ve prospěch lobbistů nebo fiktivních úmyslně menších firem či účelově místo použití pro inovativní projekty, tak pro běžné projekty, které žádnou dotaci dostat neměly.
Více o rozvojových strategiích, si můžeme říci příště.
Za zmínku ještě stojí vztah s Norskem a Švýcarskem, které nejsou členové EU, ale využívají výhod členských zemí EU v Evropském sdružení volného obchodu. Oplátkou za toto zvýhodnění poskytují tyto země tzv. Norské a Švýcarské fondy, kterých náš stát využil v řadě hlavně prokulturních projektů.
3 hlavní instituce Evropské unie jsou:
Evropská komise je výkonný orgán Evropské unie, který iniciuje legislativu. Je tvořena 27 komisaři (jedním z každé členské země) a v jejím čele je předseda Evropské komise. V širším významu označuje kolegium s celým administrativním aparátem, který čítá až 32 tisíc zaměstnanců. Podílí se takřka na všech úrovních rozhodování, má největší administrativní a expertní aparát.
Evropský parlament a Rada Evropské unie (nebo taky Evropská Rada) o těchto návrzích diskutují a rozhodují, zda tyto zákony přijmou pro celou Evropu. Pokud se rozhodnou, že je přijmou, musí to všech 27 zemí Evropské unie zařídit tak, aby tam tyto zákony platily.
Neplést si instituci Rada Evropy, což je mezinárodní organizace spojující 46 zemí Evropy a zahrnuje šest dalších pozorovatelských zemí: Vatikán, Kanada, USA, Mexiko, Japonsko a Izrael. Tato organizace je nezávislá na EU, funguje na principu diskuze a hledání společných řešení v ekonomických, sociálních, kulturních, vědeckých, právních a administrativních otázkách a v udržování a rozvoji základních lidských práv a svobod.
Další důležité instituce Evropské unie jsou:
Soudní dvůr Evropské uniedává pozor na to, aby se zákony EU dodržovaly.
Účetní dvůr kontroluje, zda se peníze Evropské unie utrácejí v souladu s předpisy.
Evropská unie má ještě další instituce, které kontrolují, jestli Evropská unie správně funguje a dodržuje práva lidí, zveřejňují důležité informace o Evropské unii.
Jsou to:
Evropská centrální banka (ECB)
Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)
Evropský hospodářský a sociální výbor
Evropský výbor regionů
Evropská investiční banka (EIB)
Evropský veřejný ochránce práv
Evropský inspektor ochrany údajů
Evropský sbor pro ochranu osobních údajů
Úřad pro výběr personálu evropských společenství
Úřad pro publikace Evropské unie.
Evropská rada se skládá z hlav států nebo předsedů vlád, z předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise. Schází se 4x ročně, případně mimořádně.
Zpravidla se rozhoduje na základě konsensu, v určených případech je vyžadována jednomyslnost nebo kvalifikovaná většina. ER rozhoduje o celkovém směřování EU a politických prioritách, zabývá se nejsložitějšími a nejcitlivějšími otázkami, které nelze vyřešit na nižších úrovních mezivládní spolupráce, udává směr společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, nominuje kandidáty do funkcí EU. ER neschvaluje právní předpisy, ale pověřuje Evropskou komisi, aby k řešení konkrétního problému předložila legislativní návrh.
Evropská komise (je to obdoba naší vlády, ale s trochu jinými pravomocemi) na základě návrhu ER navrhuje právní předpisy, provádí politiku na základě platné legislativy a má na starosti evropský rozpočet ve schváleném rozsahu.
Evropský parlament sestává po odchodu Velké Británie ze 705 volených poslanců. Každý stát má stanovený počet poslanců podle počtu obyvatel, přičemž žádná země nemůže mít více než 96 poslanců a méně než 6 poslanců. V poslaneckých lavicích zasedají poslanci podle politických frakcí, nikoliv podle států. Evropský parlament společně s ER schvaluje právní předpisy EU, dle návrhů EK. EP rozhoduje v otázkách mezinárodních dohod, schvaluje přijímání nových členů EU. Dále kontroluje všechny orgány EU, kontroluje vynakládání prostředků z rozpočtu EU, vyjadřuje se k peticím občanů, projednává měnovou politiku, interpeluje Komisi a Radu. Rozpočet EU sestavuje EP společně s ER a schvaluje dlouhodobý rozpočet EU (na 7 let – víceletý finanční rámec).
Zdeněk Beil, únor 2024
2024 ©