Tomáš Avramov, 8.-11.9. 2022, na FB 12.9.2022
JEDNOTÍCÍ PRINCIPY A VLIVY VE VÝVOJI LIDSTVA A TO, CO SE JEVÍ JAKO PROTIKLADY (I VE VZTAHU K SOUČASNÉ SITUACI VE SVĚTĚ)
Jen malé upozornění – v následujícím textu se nalézají pouze určité příklady, určité jevy, nemá za cíl obsáhnout širší záběr jevů, charakteristik, názorných příkladů, ale pro smysl textu by měly stačit ty zde uváděné.
Jak vlastně pracuje duchovní vedení lidstva? Jak pracují společně bódhisattvové a mistři? A jak ve skutečnosti probíhá to, co je vyjádřeno ve slovech, že „nad každou silou zla je vždy vyšší síla dobra“? Aby tato tvrzení nezůstala v teoretické rovině, je nutné využít názorných příkladů, které mohou pomoci ukázat konkrétnost a pravdivost takových tvrzení. Je to také velmi potřebné pro zdravý a mírotvorný pohled na vývoj a dění ve světě.
Jsou například Západ (myšleno západní angloamerická kultura s jejím šířením, řečeno co nejjednodušeji), střední Evropa (myšleno středoevropská kultura s německým a západoslovanským elementem) a Východ (zde myšleno východní oblasti Evropy přibližně od polských, slovenských hranic na východ) sjednotitelné? Pokud každá z těchto oblastí v sobě nese dobré vlivy i vlivy zla a pokud je pravdou, že nad každou silou zla bdí vyšší síla dobra, tak je vůbec možné, aby tyto oblasti sjednotitelné nebyly? A případně v jaké oblasti a perspektivě jsou sjednocené už dnes, kde a jak působí jednotící proudy a vlivy?
A ještě jedna otázka… Kým je představováno „duchovní vedení lidstva“? Kdo to je? Vedle zřejmého faktu, že duchovní vedení lidstva je záležitostí bytosti Kristovy a s Ním spojených hierarchií, tak součástí tohoto vedení jsou také účastni určité lidské individuality, jako jedna z duchovních hierarchií. Není zde prostor rozebírat, nakolik jsou tyto individuality lidské a nakolik jsou součástí dalších, „vyšších“ hierarchií, ale to není ani tolik podstatné, jelikož jsou nakonec všechny tyto hierarchie propojené, spolupracující a sjednocené, svatodušně sjednocené. Tyto individuality jsou tedy známé a pojmenované jako „mistři“, bódhisattvové, buddhové, zasvěcenci. Pro chápání smyslu, zákonitostí a zdánlivých protikladů vývoje lidstva je potřeba rozpoznávat vliv a podněty přicházející skrze tyto zasvěcence a jejich vzájemnou spolupráci.
Takto i díky metodám a prostředkům duchovní vědy víme, že v době končícího středověku (či také v době začátku vývoje duše vědomé) přišel jeden ze základních podnětů pro vývoj lidstva a konkrétněji též pro vývoj středoevropské kultury skrze individualitu Christiana Rosenkreutze. Tento podnět nesl a nese své plody v mnoha uměleckých, vědeckých, duchovně-vědeckých či společenských projevech, ať už to byla alchymie, hudba klasicismu, někteří představitelé německé filosofie či literatury, geotheanismus, společenské tendence projevivší se ve francouzské revoluci nebo třeba i anthroposofická škola Rudolfa Steinera, kde je duchovní vliv individuality Ch. Rosenkreutze jedním z výrazných prvků. Vedle rosekruciánství existovalo ve středověku duchovně spřízněné hnutí templářů, které bylo ovšem krvavě potlačeno. Ovšem na templářství esoterně navazuje svobodné zednářství, které vzniká zejména ve Skotsku a je anglickým králem Jamesem (Jakubem) I. prosazeno jako jeden z důležitých vlivů a podnětů v dějinách Evropy.
A nyní se dostáváme k důležitému bodu. Podnět svobodného zednářství a působení krále Jakuba I. jsou z určitého pohledu brány jako jdoucí proti podnětu rosekruciánskému. Při vnějším pozorování skutečně můžeme říci, že politika a kroky krále Jakuba I. napomohly k jistému potlačení reformačních tendencí v křesťanství a společnosti ve stř. Evropě a vedly k tomu, že se rosekruciánství nemohlo otevřeněji a vlivněji projevit (i když tato skrytost byla v hnutí rosekruciánů přítomna jaksi „sama o sobě“, o tom později). Takže zde máme najednou zdánlivě proti sobě stojící podněty.
Ovšem jak je tomu s osobností Jakuba I.? Dle Rudolfa Steinera to byla osobnost skrytého zasvěcence zcela mimořádného ražení, zasvěcence, který esoterně působil na jiné individuality a inspiroval je v jejich dílech. Tyto další individuality byly samy o sobě rozličné, působící každá jiným způsobem – konkrétně šlo o Francise Bacona (vlastně zakladatele moderní vědy, empirismu, toho, jehož působení R. Steiner charakterizoval slovy „je mimořádné pozorovat, jak mnoho ahrimanského démonismu bylo vpuštěno do evropské kultury skrze působení a dílo F. Bacona“), o Williama Shakespeara (jehož dílo má na evropské myšlení vliv podobný dokonce i vlivu platonismu a aristotelismu, obsahuje v sobě archetypální způsoby přemýšlení a práce s citem, myšlenkami atd., které jsou charakteristické pro epochu duše vědomé, které se staly vlastnictvím duševního života evropské a též celosvětové civilizace), dále šlo o německého mystika a ševce Jakoba Böhmeho (v jehož díle je svatodušní, zasvěcenecká inspirace zcela zřetelná a kde umí zřetelně popisovat zkušenosti z duchovních světů) a ještě o německého jezuitu (!) Jacoba Baldeho.
Tyto osobnosti byly pod přímým esoterním vlivem a inspirací individuality krále Jakuba I., který sám vystupoval zcela skrytě, spíše i neduchovně. Zároveň o něm R. Steiner přidal zmínku, že jeho vliv je pro anglickou (a potažmo angloamerickou) kulturu vitálně důležitý, že jenom tento vliv může angloamerické lidstvo zachránit a proto se musí v tomto lidstvu jeho vliv udržet (jinak by zaniklo, zaniklo by tedy lidstvo, které je vrcholným představitelem a nositelem impulsu probouzení duše vědomé). To je skutečně něco významného. Než přistoupíme k individualitě vtělené či působící v Jakubovi I., tak se pokusím načrtnout jeden obraz.
Jsme v epoše duše vědomé, kdy důležitým nositelem činnosti této duše je západoevropské, zejména britské a následně (a zčásti) americké lidstvo. To zákonitě činí z tohoto lidstva něco jako vzor, jako přitažlivý příklad, a to vzhledem k propojení světa v posledních staletích jako příklad takřka universální. Ač se vůči němu ostatní světové kultury a národy vymezují, ač ho všelijakými způsoby považují za nepřátelský, tak vždy z tohoto příkladu angloamerické kultury něco přejímají. To je něco, co je třeba brát jako nutnost. Pokud je angloamerická kultura jistým příkladem, tak musí jistě být v tomto příkladu obsažen vliv zasvěcence, který působil v osobě Jakuba I., což i vzhledem k osobnostem jím inspirovaným je zřejmé – vliv Bacona, Shakespeara je názorně pozorovatelný, vliv Böhmeho poněkud méně, ale to je pochopitelné i vzhledem k jeho působení ve středoevropském prostoru, kde se setkával s vlivy rosekruciánskými.
Jeden z výrazných podnětů Jakuba I. je šíření svobodného zednářství, u kterého jde relativně snadno sledovat jeho proměnu a jeho „úpadek“, kdy se ze svatodušního, zasvěceneckého podnětu postupně stává nástroj využitý k posílení moci, kdy se vlivem přílišného sobectví a individualismu zúčastněných stává vhodným prostředkem k naplnění jejich ambicí a tužeb.
To je jev, který je, dalo by se říci, pravidlem, který je vypozorovatelný snad u všech duchovních hnutí a podnětů. Ovšem u podnětu takového významu, jakým byl podnět přicházející skrze Jakuba I. se stává významným také jeho stín. Stínem „jakubského“ podnětu je všechno to, co R. Steiner nazývá působením západních jezuitsko-materialistických loží a které se nalézá zejména v ekonomicko-politické sféře, ale i v kulturně-vzdělávací sféře, západní, angloamerické společnosti a odtud je šířeno dále do světa.
Je tedy nutné mít na paměti, že podnět k tomuto mnohému, jak k tomu pozitivnímu, co západní kultura přinesla a přináší, tak k tomu negativnímu, je dán duchovním vedením lidstva skrze Jakuba I. a že zde nacházíme konkrétní příklad duchovněvědné pravdy, která říká „nad každou silou zla vždy stojí vyšší síla dobra“.
I rozšíření „ahrimanského démonismu“ je spuštěno a je na něj dohlíženo duchovním vedením lidstva, jelikož jednoduše pro komplexní vývoj lidstva je nutné prodělat zkušenosti materialismu, prozkoumat empirickým, materialistickým způsobem svět kolem sebe, jelikož to má probouzející vliv na duši vědomou a její další schopnosti. K tomu se přidává fakt, že i ahrimanské bytosti jsou postupně volány ke změně a k produchovnění, ke spáse, k čemuž tyto popsané skutečnosti přispívají.
Vedle západoevropských podnětů máme v posledních staletích významné středoevropské podněty, jak už bylo řečeno zejména ty v rosekruciánském duchu, které někdy vypadají, že stojí proti západoevropským podnětům.
Proč tomu tak je?
Zde se musíme obrátit ke skutečně vysoké moudrosti, se kterou je lidstvo vedeno, k moudrosti, která počítá s tím, že jednotlivé zemské prostory mají své působení, vyzařování, že se tam rodí lidé s takovou a takovou karmou, s takovými a onakými tendencem a schopnostmi, že tam budou další schopnosti rozvíjet a jiné zase tak snadno rozvíjet nepůjdou. Toto vše a mnoho jiného hraje roli v tom, že se musí počítat, že většina lidstva, a to ani toho středoevropského, nebude schopna zpočátku pojmout, zpracovat a rozvíjet podněty např. rosekruciánské. Rosekruciánské podněty byly ve své době pro západní lidstvo neuchopitelné (samozřejmě jsou vždy výjimky) a též pro středoevropské lidstvo byly náročné. Duchovní vedení lidstva vědělo, že karma je postavená tak, že rosekruciánství bude muset působit spíše skrytě a jeho podněty se budou projevovat až během staletí, že i ve střední Evropě budou dočasně „vítězit“ podněty západoevropské (ať už ve formě politicko-sociálních a filosofických idejí Západu či ve formě jezuitsky ovlivňovaného katolicismu), stejně tak vědělo, že pro individualisticky zaměřené lidstvo Západu bude skoro až nemožné přijímat rosekruciánské podněty, že bude potřeba pracovat s jejich skutečnými tendencemi a schopnostmi, čemuž více odpovídal podnět přicházející např. ve svobodném zednářství.
Duchovní svět, duchovní vedení lidstva vždy podněcuje na více úrovních, ve více směrech, přicházejí od něj impulsy, které jsou více pro vzdálenou budoucnost (což je příklad i samotného podnětu a působení Kristova) a pak zase jiné, které jsou zaměřené více k přítomnosti a bližší budoucnosti.
Všechny tyto podněty jsou potřebné a esoterně propojené, jsou jednotlivě zaměřené tak, aby sloužily k proměně a zduchovnění různě orientovaných lidí, společností, kdy je uvažováno tak, aby každý měl možnost duchovního růstu.
Různost duchovních podnětů je tedy výrazem universální lásky. A když se například zamyslíme nad osobností krále Jakuba I. s ohledem na fakt, že byl tak mimořádnou duchovní individualitou, tak si snad dokážeme představit míru utrpení, jakým musela taková boddhisattvovská bytost procházet při svém světském královském životě. Takové utrpení a takový život jsou jistě něčím na způsob ukřižování.
A jaká individualita či jaké individuality se skrývají za vnější osobností Jakuba I.? Jsou dvě duchovní individuality, které jsou esoterně spjaté s vývojem Západu, jsou spjaté s vývojem celého lidstva a nemusí nutně působit jen na Západě, ale vůči Západu mají zvláštní postavení. Jednou takovou individualitou je bytost, pro níž existuje více esoterních či mytologických jmen, přičemž jedno z nich je Skythianos. Skythianos je R. Steinerem charakterizován jako jeden z největších zasvěcenců lidstva, který vědomě působí již od počátků existence lidstva v duchu jeho zdravého vývoje a také to byl on, kdo udržoval „oheň“ atlantských mystérií při zániku Atlantidy a později v hibernských mystériích (které byly později nejzápadnějším výběžkem nově vznikající poatlantské civilizace a odehrávaly se na území dnešního Irska a Skotska).
Druhým zasvěcencem také spjatým se západním lidstvem (i když nejen) je bóddhisattva Maitréja, který je i v buddhistické tradici označovám jako bóddhisattva Západu.
Navíc je mezi těmito dvěma individualitami blízký vztah, velmi blízký vztah (který není možné vzhledem k omezení tohoto textu charakterizovat podrobněji).
A obě tyto individuality lze nacházet v působení Jakuba I., lze hovořit přímo i o inkarnaci jedné z nich v osobě Jakuba I., jde o individualitu bóddhisattvy Maitréji a zároveň o působení obou těchto individualit (vyplývá tomu tak ze současného duchovněvědného bádání).
Toto zde je řečeno pro pochopení skutečnosti práce a spolupráce zasvěcenců, zasvěcenců z lože boddhisattvů, kteří společně pracují v duchu Krista. Na jednom území se projevují podněty Christiana Rosenkreutze, také jednoho z nejvýznamějších zasvěcenců, na jiném území se projeví podněty Maitréji a Skythiana, a tyto podněty nutně pracují na vyšší úrovni ve společném zájmu a záměru.
Ovšem po jejich projevení dochází k jejich různým změnám či deformacím a zejména ve vnějších projevech se začne dít, že se staví proti sobě. A pak dochází k situacím, kdy mnozí nacházejí ta a ta pozitiva či negativa na Západě, jiní ta a ta pozitiva či negativa ve střední nebo východní Evropě a jen těžko mezi sebou hledají porozumění a pochopení.
Z toho důvodu zde bylo konkrétně poukázáno na výše zmíněné individuality a jejich spolupráci, aby bylo vidět, že zdroj různosti a zároveň potenciální jednoty je jeden, že tedy ta pro lidi potenciální jednota je ve zdroji dění, v duchovním vedení lidstva již jednotou reálnou. Snad si případný čtenář dokáže promyslet dalekosáhlost a mohutnost podnětů od bóddhisatvů, jejich mnohovrstevnatost a tedy i následnou nutnost jejich dlouhodobého a postupného zpracovávání lidstvem.
Ještě jedno podstatné doplnění. Z duchovněvědného poznání lze vědět, že lidstvo postupně čím západněji se nachází, tím je jaksi dospělejší, dochází u něj v obecném pohledu ke stárnutí. Stárnutí můžeme charakterizovat také jako schopnost rozdávat, obětovat se, něco obětovat a také ještě můžeme říci, že zdravé stárnutí se na základě moudrosti nebrání propojování, spojování se, právě i ve smyslu, že když máme něco obětovat, tak přece někomu…, když se chceme dělit, tak musíme mít s kým.
Toto jsou ty nejzdravější tendence, které lze v náznacích sledovat i u západních kultur (a to i navzdory převládajícím tendencím k individualismu). Pokud se tedy bude dít vývoj ve smyslu, že budou hlavní duchovní podněty přecházet postupně přes střední Evropu dále na východ, tak musíme počítat, že tento vývoj bude obohacen o to, co nabylo ve svém vývoji lidstvo západní.
Dále je nutno mít ve vědomí, že podněty například ve střední Evropě byly ve své době esoternější, kdežto podněty na Západě byly postupně exoternější. Byly také směřovány k materialismu, k zaměření na hmotný svět, na jeho smyslové prožívání, což ovšem z velmi dlouhodobého pohledu slouží i k potřebě proměny a pozdvižení celé bytosti Země a z této perspektivy exoterní i esoterní slouží stejnému cíli a sjednocují se.
Proto i podněty dávané na Západě mohou působit z jedné strany obecněji, universálněji, z druhé strany světštěji, přesto jsou ve své podstatě stejně hluboké a mocné jako podněty dejme tomu východní (včetně například indických nebo rosekruciánských).
I z tohoto důvodu je velmi potřebné, aby alespoň jedinci, kteří se zabývají duchovní vědou, anthroposofií, vážně a skutečně křesťanstvím či jiným zasvěceneckým proudem, nesli ve vědomí tuto reálnou jednotu podnětů z duchovního vedení lidstva a našli tak v sobě sílu, stabilitu, nadhled a nestrannost i tváří v tvář současnému dění.
Na závěr bych rád uvedl ještě některé skutečnosti. Kdyby člověk stavěl na výrocích a poznání R. Steinera (vedle jiných, ale pro jednoduchost a stručnost stačí R. Steiner), tak se bude vážně zabývat působením zmiňovaných zasvěcenců i v moderní době. Kdybychom se zastavili jen u tří, tak o individualitě Christiana Rosenkreutze R. Steiner řekl, že je aktuálně ve vtělení (tedy v době života R. Steinera), o boddhisattvovi Maitréjovi řekl, že se „dožijeme jeho otevřeného vystoupení a působení“ v druhé polovině 30. let 20. století (tedy ve stejném období, kdy mělo postupně začít projevování Krista na éterné úrovni). A o individualitě Máního, jehož charakterizoval jako vůbec nejdůležitějšho zasvěcence současnosti, R. Steiner hovořil vícekrát a dobu jeho působení určil na druhou polovinu 20. století a začátek 21. století, přičemž možnosti jeho projevení vůči lidem měly být výrazně podmíněné průběhem 20. století a úspěšností obecného přijetí duchovních podnětů michaelského období.
Zasvěcenci a další lidé věrní ideálům zasvěcenců, ideálům Krista, tedy pracují, spolupracují, opět dávají nové podněty, jejichž komplexnost a vzájemnou propojenost je možné nahlédnout, pokud se nám podaří se pozdvihnout nad jeden daný podnět a vidět ho v souvislosti s ostatními. V tomto smyslu pracoval vlastně také Rudolf Steiner, který dokázal ukázat na propojenost a souvislosti mezi jednotlivými duchovními proudy a podněty.
Toto sjednocování a propojování je také jedním ze základních rysů působení individuality Máního, kdy ovšem nejde o mělké a laciné spojování všeho možného, kdy naopak v určitých oblastech jde o jasné oddělování zrna od plev, kdy jde o naplňování nových měchů novým vínem, kdy staré měchy praskají, ale kdy také živé jednotící principy a poznání skutečností duchovního světa poskytují reálné základy jednoty.
Skutečnost a vědomí této jednoty budou napomáhat k překonání potíží současnosti a budoucnosti.
Tento text je napsán v naději, že vědomí o práci zasvěcenců a o bratrství, které mezi nimi existuje a žije, dodá nadšení a sílu jejich příklad následovat a osobně naplňovat.
2024 ©