Jiří Voskovec o komunistické ideologii

Komunistická ideologie nás iritovala svou disciplínou a kožeností. Chtěli pořádek druhu, který se nám příčil. Já v umění věřím v pořádek nepořádnej. Komunisti ustavičně umělce "sociálně a politicky vychovávají". To jest perou mu mozek. Umělec se jim v prádle srazí. Každý. Proto bude socialistickej realismus vždycky na realitu krátkej.[...]Pro mě je západní absurdita a blbost daleko snesitelnější než blbost a absurdita východní. Líp se mi v ní dýchá, je mi pochopitelnější. To jsou takové ty volby. Přitom tvrdím a trvám na tom, že do Čech ta východní absurdita nepatří. To není nic proti Čechám a lidem v nich, ale proti té vnucené protireformaci, jaká tam ještě nebyla.[...]Vezměte Masaryka. I když tu linii Hus-Havlíček-Palacký jaksepatří viktoriánsky přehnal. Ale s Husem na tom něco je. V českém národě přece je velká duchovní tradice (proti ní stojí i tradice sprostá, domovnická, maloměšťácká, nunvářská, ale to je snad v každém národě, ne?). Zdá se mi, že vidím linii, která ukazuje hlubší zájem o otázky filosofické, o vztah života a smrti, člověka k bohu. Z toho plyne ukrutná vášeň, zaujetí pro princip, pro lidská práva.Nemyslím, že byla náhoda, že se Hus vracel k bibli, k slovu božímu, a kritizoval svou církev jako establishment, který zradil svou funkci. Narodil se v době karolinského kulturního rozkvětu a taky asi není náhoda, že právě tehdy a právě v Čechách jeho nádherná postava vyrostla. Prostá, jasná: Tak tomu věřím, tak to musí být, i když mě musíte upálit, to se nedá nic dělat, já jinak nemůžu. A národ to stanovisko přijal za své.Vyrostlo postupně v postoj národní, sociální, až se proměnilo v hmatatelný čin, který měl revoluční povahu a z něhož vznikl dokument, ve středověku jedinečný: čtyři artikule pražské. To všechno sto let před Lutherem. Přestože husitské hnutí nakonec dostalo do drdolu, zůstalo někde v národě zaklubané dodnes a podle mého jen díky tomu je ten národ ještě na světě.Někdy myslím na takovou kuriozitu (třeba to není docela vědecké, ale to je fuk): V češtině jsou čtyři slova — čtyři termíny (možná, že je jich víc, co já vím), jež se dostaly do tzv. světových jazyků. HOUFNICE (kanón, kterým se střílelo do houfů), PISTOLE (píšťala, lehká flinta, jeclnoruční zbraň), PRAGUERIE (ve francouzštině — krátce trvající vzpoura francouzské šlechty proti Karlu VII. — vlastně ke konci husitských válek). A naposled Čapkovo slovo ROBOT. — Co mají ta slova společného? Tři z nich jsou z doby husitské, plné inspirace pro Evropu. Čtvrté je z doby, která se definitivně k téhle tradici přihlásila. Možná, že je to náhoda, ale ROBOT je satirický, protestní symbol zmechanizované alienace člověka, doby, která degraduje člověka na věc. Karel Čapek​ to řekl velice záhy, jinde ve světě na to přišli až později. Fakt je, všechna čtyři slova, která zmezinárodnila, se váží k českému smyslu pro lidská práva a k boji za ně. Že to v Čechách obvykle špatně dopadá — viz Lipany — tím není vinen národní nešvár, ale tragédie zeměpisné polohy. To, že tam vpadl každý pacholek, že tu zemi všichni chtěli mít, okupovat. Přesto se neporušená husitská tradice udržela až do Bílé Hory. V šestnáctém století bylo království české první evropská země s fungující tolerancí — která už ostatně byla v tom fantastickém demokratickém dokumentu, ve "čtyřech artikulích".K tomuhle dědictví se hlásil Masaryk. A s ním převážná část národa. I český poměr k církvi zůstal od Husa vždycky skeptičtější, než jinde. Přitom je všechno husitství tradice středověká, v tom má Pekař pravdu. Jenže je pozoruhodné právě tím, že už ve středověku se tu mluví o demokracii a lidských právech. Proto taky tak rychle ožila první republika. Vždyť to bylo až k neuvěření, jak rychle to šlo, dokud "svět" dovolil. Totéž se znovu objevilo v českých šedesátých letech až do roku osmašedesátého. Uvidíte — možná, že neuvidíte, ale uvidí se — že to takhle půjde dál. Ono není pro nic za nic, že Hitler z Čech hned udělal protektorát, a po něm bratr Rus.K tomu všemu patří humor, poezie, hudba. Věci, na které má český národ .talent. Jenom jednou s tím spojil také ozbrojenou akci — za husitů. Dostal hospodářsky strašlivě na zadek, ale výsledkem byl nakonec humanismus šestnáctého století, který byl svou tolerancí a osvíceností o tolik napřed proti všem kolem.Češství je hrozné slovo i pojem. Jen tomu dáte trochu svobody, a jak to začne růst! Uvědomuju si to vždycky znovu, kdykoli potkám vzdělané Čechy.Z rozhovoru s A. J. Liehmem (nejobšírnější rozhovor s Jiřím Voskovcem, jaký existuje), 1975http://scriptum.cz/.../listy-rim/listy_1975_5_zm_ocr.pdfJiří Voskovec - Ztratil jsem domov, našel svět:https://www.youtube.com/watch?v=GhPCyRmFYwUKarel Kyncl - Rozhovor s Jiřím Voskovcem (1963):https://www.youtube.com/watch?v=LwtBi6-luwc#Býtdemokratem