K řadě otázek nacházím odpovědi na společenské otázky v diplomových pracích studentů, dovolím si citovat z diplomky pod názvem „Moderní společnost v díle Tomáše G. Masaryka“ od D. Kloudové z roku 2007, Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra společenských věd:
„Česká otázka nám znovu připomíná Masarykův praktický přístup k životu a jeho aktuálním problémům. Podává nám poměrně ucelený přehled základů jeho uvažování o otázkách sociologických, mezi nimiž mu první otázkou sociologickou vždy byla především otázka po smyslu života vůbec. V tomto ohledu pak otázka po smyslu života Čechů, celého národa českého. Tuto dále rozvíjí v duchu své filosofie i v souvislostech širších. Český národ není národem samotným, je národem mezi národy jinými. A tak Masaryk zasazuje význam národa do kontextu světového, do kulturního prostředí všelidského. Svůj apel na humanitu a na demokratizaci tak přenáší do vztahů nadnárodních. Vytyčuje tento cíl celému lidstvu. Každý národ svou demokratizací, oním naplňováním lidství v rámci své společnosti, zároveň naplňuje ideál lidství a demokracie i vně svých hranic, ve společnosti celosvětové. Masarykovi „češství bylo češstvím otevřeným, světovým a humanitním. Ideál českého národa […] propojuje s ideály demokracie, úcty k člověku, lásku k národu s otevřeností k jiným národům.“ (Erazim Kohák in: Nový, L: Filosof T.G. Masaryk – problémové skici). Právě tento nadnárodní rozměr Masarykova smýšlení o české otázce ukazuje na fakt, že nepojímal český národ ryze nacionalisticky. Nový tento názor podporuje, podle něj „Masaryk vždy činil národní myšlenku závislou na nadnárodních hodnotách humanismu a demokracie.“( Erazim Kohák in: Nový, L: Filosof T.G. Masaryk – problémové skici). Právě v Masarykově pojetí nadnárodnosti, v důrazu na postavení našeho národa ve společenství národů jiných, lze spatřovat přesah jeho myšlenek i do dnešní doby, kdy se hesly stávají výrazy jako kosmopolitismus, tolerance, globalizace, kdy se Evropa počíná sjednocovat a jednotlivé národy se musí učit vzájemnému, mnohem těsnějšímu soužití. Když Masaryk na počátku 20. století bojoval za práva utlačovaných národů, za jejich právo na sebeurčení a samostatnost, zdůrazňoval přitom, že „národnost je nejlepší zárukou mezinárodnosti, která stejně je cílem evropského vývoje […] . Jedna podmiňuje druhou.“( Masaryk, T.G.: Nová Evropa – stanovisko slovanské). Uvažoval přitom v rámci společenství evropských národů. Velmi dobře vnímal problémy starého kontinentu a uvědomoval si krizi evropské společnosti. Věděl, že malý národ neuspěje, pokud nedojde ke společenské reformě v celé Evropě. Ideál humanity tak vytyčil jako úkol celému lidstvu, jako cíl, kterého by měl skrze demokratizaci dojít každý národ. Jen demokraticky a humanisticky smýšlející národy jsou zárukou jejich mírového soužití. Masaryk přitom vycházel z národního pojetí státu. „Svým rozsahem státy by se měly rovnat národům.“( Masaryk, T.G.: Nová Evropa – stanovisko slovanské). Národ sám o sobě v sobě již vyjadřuje pocit oné nezprostředkované sounáležitosti, onoho spojujícího vědomí společného původu, jazyka, dějin, kultury. V tom spočívá jeho síla, a také v poznání směru vlastního vývoje. V odhalení svého národního úkolu, který musí rozeznat a jej splnit. Každý národ tedy v rámci svého vývoje naplňuje humanitní ideál svou cestou. Tato cesta nutně by měla být cestou demokratizace. Humanita a demokracie jsou Masarykovi neodlučitelné. I dnešní česká společnost se po dlouhém období totalitní nadvlády komunismu znovu pokouší demokratizovat. Že to není cesta snadná, netřeba připomínat. A tak se nabízí otázka, zda se neohlédnout po odkazu Masarykově, po jeho demokratickém ideálu v duchu humanitním.“
https://dspace.jcu.cz/bitstream/handle/123456789/26664/Dita_Kloudova_-_Moderni_spolecnost_v_dile_Tomase_G._Masary%26%238230%3B.pdf?sequence=1
2024 ©