Pojem demokracie je pro dnešní dobu zásadní, proto pár slov k mému pojetí významu.
Demokracie jako způsob existence a fungování společnosti, není něco neměnného, ale naopak v čase, v historii, velmi proměnlivého, vyvíjející se. Řada vývojových kroků je v demokracii pozitivních, ale současně jsou demokracii neustále kladeny nástrahy a překážky. Že mělo Rusko, a další státy po rozpadu SSSR, nakročeno k demokracii o tom se nikdo nepře. Ale bylo to Rusko a jeho vedení, kdo rozhodl o návratu k totální diktatuře. Položme si otázku, jak to že pobalstské státy, Gruzie, Moldávie a Ukrajina směřují k demokracii a Rusko, Bělorusko k diktatuře. To nelze svádět na impulsy zvenčí, to souvisí s „úrodnou půdou“ pro takovýto vývoj.
Souhlasím, že „byznys západu“ je to, co je nejvíce v rozporu s TSO a vnáší napětí, protivenství a světovou nerovnováhu, ale je to dnes jen „byznys západu“? Jen slepý nevidí propojení ruských siloviků a finančních oligarchů, kteří zprivatizovali nerostné bohatství a společně ovládají vše včetně médií. Jen slepý nevidí snahu vedení Ruska a Číny spojit se se západním byznysem za účelem rozvrátit ostatní demokratickou společnost ve světě. Demokratická svoboda podnikání a slova umožňuje propojení ziskuchtivých kapitalistů s diktátorskými režimy, a je zjevné, že i když se politické vedení demokratických států snaží byznys regulovat to se nedaří z důvodu nepřijetí principů TSO. Naopak byznys má nepřímý vliv na jejich politiku a výsledný chaos je nasnadě.
Nadčasový je text T. G. Masaryka ze „Světové revoluce“, vydáno v Orbis, Praha 1925:
„Demokracie jako názor na svět a život Jak budeme usilovat o demokracii v politice zahraniční, tak bude i v politice vnitřní demokracie naším programem: obnovili jsme svůj stát ve jménu demokratické svobody – udržíme jeho svobodu jen svobodou a svobodou vždy dokonalejší. Demokracie ještě nikde není důsledně uskutečněna; vždycky demokratické státy jsou posud jen pokusem o demokracii. Demokratické státy, jeden více, druhý méně, podržely mnoho z ducha a zřízení starého režimu, z něhož se vyvinuly, – na svobodě, rovnosti a bratrství, uvnitř a na venek, budou spočívat teprve státy opravdu nové, státy budoucnosti…
V demokracii, protože je vládou všech všem, neběží již o panování, nýbrž o správu a samosprávu a o harmonizaci všech státotvorných sil ve státě. Ideálem demokracie by byla vláda a správa přímá; ale při rostoucí početnosti všech národů a států demokracie může být jen nepřímá, prováděná zvolenými představiteli občanstva, parlamentem, zvoleným všeobecným právem hlasovacím. Ten parlament a jeho vláda se nesmí stát vládcem po starém způsobu, musí si být stále a dobře vědom, že jeho autorita vychází z delegování, jehož se mu dostává voliči. …
Demokracie nutně a svou vlastní podstatou hájí individualismus – svoboda je cílem a podstatou demokracie, demokracie se zrodila a rodí z moderního individualismu. Proto volení, vybírání representantů je hodnocením; demokracie uznává kvalifikaci a autoritu, jenže autorita v demokracii neznamená politickou a stavovskou vyvýšenost a výsady, nýbrž politickou a administrační způsobilost, kvalitu odbornickou. Demokracie proto má úkol organizovat a zabezpečovat, při svobodě a spolusprávě všech, autoritu volených vůdců – ne pánů! – a ty vůdce si vychovávat. Demokracie není rovností paušální, neuznávající rozdílů kvalitativních – svoboda, rovnost, bratrství neznamená nivelizaci, nýbrž individualizaci, a proto i kvalifikaci …
Demokracie spočívá na individualismu, ale individualismus neznamená libovůli, nýbrž úsilí o silnou individualitu nejen sebe samého, nýbrž i ostatních občanů. Demokracie je samosprávou a samospráva je sebesprávou – samospráva začíná u sebe. …
Demokracie se opírá o vědu a všestranné a všeobecné vzdělání, demokracie je stálým úsilím o politickou výchovu a výchovu občanstva vůbec. Výchova však je do značné míry sebevýchovou – obtíže výchovy nemáme s dětmi, nýbrž s dorostlými, se sebou. …
Proti velikému zlu politického antropomorfismu klade demokracie požadavek politického vzdělání občanů a voličů. Nevolám po učenosti – Bůh uchovej –, jistě ne po učenosti jednostranně a výlučně školské. Školení, škola jsou nutné, ale nedávají samy rozumu, nadání a politického smyslu; pěkná vysvědčení jsou věc dobrá, ale zdravý a silný mozek je lepší. …
Demokracie je státní formou novodobé organizace společnosti, moderního názoru na svět, moderního člověka, demokracie vyplývá z celého názoru na svět a na život, názoru nového, nového zorným úhlem, novou metodou. Uznání a provádění rovnosti všech občanů, přiznání všem občanům svobody, humanitní zásada bratrství uvnitř a na venek – toť novum nejen politické, nýbrž i mravní…“
2024 ©