Cituji část textu Ondřeje Mrázka:
Obrátit se k Rusům zády a házet je všechny do jednoho pytle by proto bylo to nejhorší, co bychom mohli udělat. Jedinou šancí pro nás (i pro všechno ostatní) je naopak posuzovat každého člověka jednotlivě podle jeho konkrétních slov a činů, dokázat odlišit politiky a další viníky současného stavu od jejich obětí.
Celý závěr článku:
Šíření ruského fašismu, xenofobie a nenávisti ke všem odlišnostem a minoritám napomáhá v současné době hned několik faktorů. Prvním je z nich zištné a vypočítavé jednání pravoslavné církve, která šířením těchto nálad láká nové ovečky do vlastních řad a upevňuje si pozici hlavního a jediného ideologa státní moci, ne nepodobnou té, kterou měla za carského režimu, a kterou po revoluci v roce 1917 na dlouhá desetiletí obsadila Komunistická strana sovětského svazu.
Druhým faktorem je sázka prezidenta Putina a jeho nejbližších ideových souputníků na tzv. „regulovaný nacionalismus“, což je termín, s nímž přišel před lety hlavní ideolog Kremlu Alexandr Surkov a začal jej horlivě uvádět do života. Sám Putin dává opakovaně při svých projevech zřetelně najevo, že jeho partneři – zodpovědní ruští politici - musí být ruští patrioti, ochotní obětovat život za vlast (a za Putina). Pro současný Kreml je výhodnější tolerovat xenofoby a nacionalisty, jen když jsou loajální prezidentovi a vládě. Současný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou extrémnímu nacionalismu mimořádně svědčí, každý, kdo je v opozici proti současnému režimu, je šmahem označen za nepřátele Ruska a zrádce lidu.
A třetím významným faktorem je ekonomická krize, která v Rusku způsobuje nepředstavitelné sociální problémy a stále rostoucí nezaměstnanost. Za takové situace je lehké poukázat na univerzálního viníka, jímž jsou přistěhovalci a neruská etnika.
Na závěr bych rád poznamenal, že tento článek nemá za cíl dále prohlubovat rusofobii, která se v české společnosti šíří paradoxně na podobných principech jako národnostní nenávist v Rusku. V Rusku stále žije většina lidí, pro které je fašismus a nacismus největším zlem, kteří rázně odsuzují násilí a hledání kolektivního viníka. Přispívá k tomu i fakt, že válka, kterou Rusko vedlo proti fašistickému Německu a úcta k předkům, kteří v ní padli, jsou pojmy v ruské kulturní paměti stále živé.
Obrátit se k Rusům zády a házet je všechny do jednoho pytle by proto bylo to nejhorší, co bychom mohli udělat. Jedinou šancí pro nás (i pro všechno ostatní) je naopak posuzovat každého člověka jednotlivě podle jeho konkrétních slov a činů, dokázat odlišit politiky a další viníky současného stavu od jejich obětí.
Jen v dialogu s těmi Rusy, kteří odmítají nenávist, xenofobii a rasismus, máme šanci se hnědému moru, který se na nás (i na ně) valí ze všech stran, smysluplně postavit.
www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/rusko-a-fasismus-zlodej-vola-chytte-zlodeje
2024 ©