Tento článek je napsaný Sergejem Kopylem jménem kyjevské antroposofické pobočky Ukrajiny ještě v roce 2015, kdy rusko-ukrajinská válka v omezené podobě začala už po revoluci na Majdanu. Aktuální je i dnes a proto ho vyvěsil Evžen Muzičenko na svou FB stránku, z které jsem ho převzal. Muzičenko píše, že i když antroposofové z Ukrajiny mají nyní samozřejmě ještě mnohem více aktuálně co říci a goetheovsky pozorovat, tak doufá, že to udělají v dalších textech.
Jménem a z pověření Antroposofické pobočky v Kyjevě, 20. srpna 2015.
1.část: VÁLKA O BUDOUCNOST
Již 1,5 roku poutá vývoj na Ukrajině pozornost lidí na celém světě, včetně antroposofů. Jelikož rozpoznat síly působící za viditelnými událostmi je skutečně hlavní snahou duchovní vědy, setkali jsme se v poslední době s postoji k tomuto tématu u mnoha antroposofů.
A věřte, že my - ukrajinští antroposofové, kteří jsme se účastnili revoluce na Majdanu a nadále sledujeme vše, co se na Ukrajině děje nyní, jsme byli ohromeni.
Předpokládali jsme, že i pro pohled z dálky, je-li tento pohled antroposofický, by měla být situace jasná jako facka - zejména po anexi Krymu a začátku války v Donbasu. Ale poté, co jsme mnohokrát viděli zcela jiné stanovisko a zejména jsme ho viděli v hlavním časopise Goetheanum, jsme pochopili, že se zde setkáváme s velmi zvláštním způsobem myšlení.
A my si myslíme, že se jedná o systémovou krizi, milí přátelé.
O osobních zkušenostech
Evropští přátelé, kteří nám naslouchají a soucítí s námi po vzájemné komunikaci, říkají: "Měli byste Evropanům popsat své zážitky z Majdanu, mnoho detailů neznáme". Ale my nemáme naději, že by tu osobní zážitky pomohly: právě proto, že výše zmíněný způsob myšlení nemá o osobní zážitky vůbec zájem. Tento způsob myšlení je zcela zaujat do "úvah o silách, které zůstávají v zákulisí a tahají za nitky".
Tento způsob myšlení jakoby pomíjel, že by se lidské myšlení, cítění a vůle mohly podílet na dějinném vývoji. Mnohem více operuje velkými "bytostmi" (často to zdůvodňuje "pohledem historika"): před očima se mu vznáší "Rusko a jeho zájmy", "Amerika a její zájmy", "EU a její zájmy", "Rusko jako organismus" atd. a samozřejmě "všemocné tajné okultní anglicky mluvící lóže". Všechno, co se děje na společensko-politické úrovni, je v tomto způsobu myšlení globální hra, kde každý jev, ať už by byl pro zdravé myšlení a zdravé cítění jakkoli samozřejmý, je jen podvodem a zástěnou pro nějaké úplně jiné "skutečné zájmy". A každé úsilí a aktivita jednotlivého člověka je iluzí, sama svoboda individuality je dle tohoto pohledu iluzí.
Navíc popisovat "zájmy Ruska", "zájmy Ameriky" atd. jazykem symptomatologie (vědecké studium příznaků), tedy nahlížet na tyto subjekty jako na duchovní bytosti, tento způsob myšlení tyto zájmy zcela redukuje jen na jednání příslušných vlád. Ale obyčejní lidé (v nichž by se podle člověka měla projevit duše národa) jsou dle tohoto pohledu jen loutky, němým davem, čímkoliv jen ne skutečnou aktivní sílou.
Jakoby neexistovala žádná individuální svoboda, prostí lidé byli standardně řízeným davem, duchovní síly nevstupovaly do jednotlivých osob, ale otevíraly se pouze vládcům...
Jsme jediní, kdo si myslí, že takové pojetí pochází z faraonských dob a je zastaralé již několik tisíc let?
Kam až toto pojetí degradovalo? Materialismus uspěl a duchovní síly jsou dnes z tohoto hlediska považovány za jakási společenství lidí, společenství se svými soukromými zájmy, která náhle získala schopnosti typické pro anděly. Je tu tendence vládnout snahám a pudům vůle milionů lidí, skrytě se vkrádajícím do jejich duší a zůstávajícím neviditelným i pro vědomí duše.
Doslova magicky jakoby působil výklad, když objeví-li se například senátor McCain na scéně Majdanu, pak od této chvíle do všeho, co žije v duších tamních lidí, pronikají emanace jeho a za ním stojící CIA...
Nebo když vyjde najevo, že USA vynakládají peníze na "podporu nevládních organizací za lidská práva" v nějaké zemi, pak je tato země prohlášena za "nakaženou, manipulovanou" a od té doby bude každý její občan, který se také odváží politických aktivit za lidská práva proti vládě, automaticky považován za americkou loutku. Tento způsob uvažování se nezajímá o individuální pohnutky tohoto občana ani o to, že předtím, než vyšel do ulic, o dané nevládní organizaci vůbec neslyšel a nedostal od ní žádné informace ani peníze. Nikoho nezajímá hledání konkrétních důkazů, právě proto, že se zde nezabýváme poznáním, ale přesvědčením.
A bylo by to pochopitelné, když takový způsob myšlení žije mezi materialisty/ateisty, kteří se opravdu nepozvedají výš než na lidskou úroveň. (I když při trochu hlubším pohledu je vidět, že ve skutečnosti také touží po přiblížení se k oněm skutečným duchovním silám, které zůstávají v pozadí, ale protože nejsou schopni prolomit hradbu materialismu, redukují tyto síly na transcendentální moc USA - a víra v tuto moc už vypadá jako náboženství).
Ale jak by se tato víra mohla uchytit v antroposofickém společenství - v tom společenství, kde všichni vědí o vývoji duše a sebeuvědomění, o síle Já a rovném postavení, kde každý ví, že neexistují jen peníze a vnější vlivy, které mohou přimět lidi, aby jednali? Kde všichni vědí o skutečných duchovních silách a archandělu Michaelovi, pro něhož svoboda a demokracie nejsou jen hesla, ale podstata, který "více než kterýkoli jiný anděl důvěřuje lidem", který se nedívá na lidi jako na bezvýznamné loutky, ale nabádá je, aby se řídili vlastní schopností úsudku, vlastním vnitřním sluncem, které dává svobodu a důstojnost? A kdo je navíc dnes duchem času!
Jsme snad jediní, kdo si myslí, že popsaný způsob myšlení se vůbec neřídí Michalem? A jeho základem je zcela jiný duch - duch, pro něhož jsou jednotliví lidé přesně jako malé šroubky ve státním stroji a který byl vždy (ještě nesoucí jméno Chronos) byl bohem historiků, kteří často přehlížejí jednotlivé lidi z jejich úrovně... A právě on stál za názorem, že člověk se skládá pouze z těla a duše a nemá ducha, který by byl schopen se sám orientovat ve světě.
Výsledkem bylo, jak si všichni pamatujeme, Velké rozdělení andělů: jedna část odešla s tímto duchem a druhá zůstala věrná Michaelovi. A antroposofická společnost by měla být s těmito druhými. Alespoň to tak bylo zamýšleno...
(Překlad Zdeněk Beil, s omluvou za případné nedostatky, více méně volného překladu. Text byl z ukrajinštiny a angličtiny přeložen překladačem s následnou korekturou.)