Živý duch času
Ale ten, kdo si říká antroposof, nemůže Michaela vůbec ignorovat. Jaké místo je tedy v popsaném způsobu myšlení dáno Michaelovi? Protikladní duchové údajně inspirují tajné společnosti a gubernátory Západu, zatímco ruští gubernátoři jsou samozřejmě před jejich vlivem chráněni Boží rukou. Dobrá, ale kde je duch Času a jeho hostitelé? Mají v dnešním světě nějakou moc, mají schopnost inspirovat lidi?
A jak se zdá, tento způsob uvažování dospívá k takovému bodu: ano, Michael může inspirovat jednotlivé individuality, zejména génie a velké veřejné osobnosti, kterých je jeden z milionu. Ale takových lidí nemůže být mnoho a jsou osamoceni - jsou vždy sami v davu. Ale michaelské společenství je výsadou pouze antroposofické společnosti. Michael slouží pouze jí a pouze antroposofové jsou schopni správně následovat jeho inspirace. Zbytek světa je odkázán na Ahrimana. A o všech více či méně masových snahách o michaelské ideály se tvrdí, že jsou infikovány nebo organizovány Ahrimanem. Průměrní lidé si prostě nemohou být vědomi michaelských ideálů! Jejich údělem je, podobně jako v dobách faraonů, naslouchat vyšším správcům nebo duchovním rádcům.
Jsme jediní, kdo si myslí, že jde o jasné farizejství, uzurpující si cestu k pravdě?
Gennadij Bondarev takový pohled postuluje v úžasném "zákonu": "V současném světě, ve stavu, do kterého je lidstvo přivedeno, je jakýkoli přirozený masový protest nemožný... K protestu je zapotřebí vůdce, a objevit se jen tak z lidu mu nyní nebude dovoleno. Pokud ho však někdo potřebuje, lze protest udělat z čehokoli a shromáždit k němu jakékoli množství lidí (jakoby upřímně znepokojených). To množství je čistě finanční záležitost".
To je ta cesta! "Vůdce" - to je samozřejmě člověk. Není dovoleno, aby byl ideální nebo duchovní silou v duši. A pak jsou "upřímní narušitelé" samozřejmě "jakoby upřímní", ve skutečnosti jsou to zkorumpovaní hráči, které shromažďuje jen ta všudypřítomná síla - peníze. Pravý duch nemůže žít v průměrném člověku! Tečka!
To vše není nic jiného než krádež Michala, přátelé! Je to jeho uvěznění - právě ve vězení úzkého kruhu lidí se soukromými zájmy: i když se tato skupina počítá mezi antroposofickou společnost.
Je to jeho nepochopení a ponížení z živého ducha času, který dýchá a ukazuje se, kde chce a kdy chce, na mrtvého ducha skupiny, kterému je dovoleno jen matně problesknout v listech "Tajemství Michaelovo". „Antroposofické vůdčí zásady"...
(Pozn.: Jedná se o 29 dopisů a směrnic, které R. Steiner psal členům AS na konci svého života.)
Zatím však se ve skutečnosti hlásí stále hlasitěji, neboť jeho epocha teprve nabírá na síle a my jsme teprve překročili její třetinu.
Nevěříte v upřímnou snahu o svobodu a spravedlnost v duších nekřesťanů? V arabském jaru? - Dobrá, pak je tu něco ve velmi přístupné formě:
- zde je křesťanská země (navíc původem "svatá ruská země");
- zde je město (Kyjev, poznámka překladatele), jehož oficiálním patronem je archanděl Michael;
- zde je Michaelovo náměstí a na něm Michalská katedrála, která se stala doslova "rytířskou pevností" (30. listopadu 2013 poskytla útočiště prchajícím studentům a poté v lednu až únoru zraněným a mrtvým, v nebezpečných chvílích svolávala lidi zvony);
- zde je den, kdy začíná protest: "Den archanděla Michaela" v kalendáři pravoslavné církve (21. listopadu);
- následkem toho je po revoluci na tento den ustanoven oficiální státní svátek - "Den důstojnosti a svobody" (doslova: michaelské ideály v církevním dni Michaela stanovené nikoli duchovními, ale životem samým - tedy když se duchovní svátky stanou také světskými, neboli duch se inkarnuje na zemi);
- zde je název revoluce: "Revoluce důstojnosti";
- zde je, abychom vyloučili podezření z umělosti, lid, v jehož dějinách byla demokracie vždy přijatou formou života, a to už od dob staroruských lidových shromáždění a kozácké republiky, kde rozhodovala obec, a nikoli jediný vládce;
- zde je, abychom vyloučili podezření z kupčení a rozbouření cítící duše, hlavní hybnou silou revoluce - střední třída, v jejímž vědomí je instinktivně rozvinuta duše, která vládne myšlením a netrpí bídou;
- zde je třeba vyloučit podezření z vnějšího "vůdcovství", zjevná neovladatelnost revoluce jejími politickými "vůdci", kteří nakonec začali jen doslova realizovat požadavky žijících v duších komunity;
- zde je také spousta detailů pro ty, kdo umí číst gesta: například "stání na Majdanu" jako hlavní akce, "Sláva hrdinům" jako čistě michaelské heslo atd.
A samozřejmě samotná podstata: boj za svobodu, lidskou důstojnost a lidská práva.
Co je ještě potřeba?
To vše se zdá být tak samozřejmé, že si Michaila všimla i politika (pozdější kandidát na prezidenta Anatolij Gricenko - přímá řeč o inspiraci Majdanu Michailem). Ale jak to, že ho přehlédli noví "zapisovatelé"? Protože se zdá, že by se mohl ukázat zářivějším už jen osobním sestoupením na oblacích s množstvím andělů...
Nebo je snad problém v tom, že se to všechno děje v jakési obskurní a nepřehlédnutelné zemi, a ne v onom "srdci duchovnosti a svaté moci", o kterém, jak se zdá, hlásají proroctví?