Reakce na připomínky pana Avramova k textu na FB ze dne 19.6.2022.
Nemohu souhlasit s tvrzením, že demokracie je jen pojem. V řadě svých příspěvků upozorňuji na pokřiveniny a deformace demokracie vyplývající z neuplatňování principů TSO v západních demokraciích. To mi však nebrání vidět rozdíly mezi současnou západní demokracií oproti diktatuře, ať už v Rusku, Severní Korei nebo v Číně. Faktem ovšem je, že v západních demokraciích jsou mnohem příznivější podmínky pro záblesky realizace myšlenek TSO, stačí se podívat na skupinu „trojčlennost“, kde vyvěšuji konkrétní příklady. Z Ruska jsem zaznamenal jen pokus o podporu komunitních společenství, ale jaká je praxe nevím.
Je jistě pochopitelné, že jsou na Zemi vytvářeny různé životní podmínky, tak jako je potřeba pro jednotlivé duše, s ohledem na osobní karmu, si tyto podmínky prožívat. Duše rozené v západních demokraciích „pracují“ na své individualizaci, zatímco Východ je prolnut kolektivismem.
Tento zásadní rozdíl je pak zásadní proto, nakolik je živná půda pro vývoj svobody člověka, který není možný bez protitlaku na omezování této svobody vyvolávající nespokojenost a snahu o změnu.
U východního kolektivismu jsme svědky jiného vývoje, kdy jsou vedle sebe kontrasty zemí jako je Japonsko, Jižní Korea, Tchajvan či Honkong, oproti již zmiňovaného Ruska, Číny či Severní Koreji.
Souhlasím, že jak ruskou diktaturu, tak západní demokracii je potřeba poměřovat s TSO nikoliv mezi sebou. Realitou ovšem je řada antropozofů oprávněně kritizuje západní demokracii, ale téměř nikdo se nevěnuje stavu ruské diktatury, včetně ke vztahu ke svobodě náboženství a duchovní vědě, dokonce se zdá, že si stav ruské společnosti nesmyslně idealizují. O materialistických zásazích do lidské tělesnosti v Rusku téměř nic nevíme, protože o tom nemáme žádné informace, totální cenzura tam funguje. Že v Rusku tyto experimenty existují, se dozvídáme pouze od ruských emigrantů, a to především v pokusech s lidskou psychikou.
Poznámka o tom, že je „mnohem snadnější rozpoznat hrubého násilníka, který hrozí všem pěstí, než distingovaného gentlemana, který potají posílá štvavé anonymy na různé strany“ se mi jeví úplně mimo realitu. Realitou je, že si tyto role velmoci v historii osvojily s tím rozdílem, že u západních demokracií je evidentní snaha se od násilí oprostit, naopak u Ruska toto jakoby kulminovalo.
Omlouvat Rusko, že je jako dítě, je opravdu dětsky naivní. Svět se vzájemně ovlivňuje ve všech oblastech a také vzájemně přejímá dobro i zlo. V Rusku je duše vědomá v jiném stupni rozvoje, ale je třeba rozlišovat prostý lid a „vůdce“. Málokdo ví, že tak jako v Americe byli potlačování Indiáni, tak podobný proces probíhal na ruské Sibiři, jenže o tom K.May nepsal a ruští autoři, kteří psali o ruské kolonizaci Sibiře, nejsou natolik známí a čtení. Historii Ruska je stejně tak přítomné násilí a bestialita jako v ostatním světě, počínaje jednotlivými cary a pokračujíc Leninem, Stalinem či nyní Putinem. To, že Lenina podpořili některé západní státy v jeho revoluci souviselo se snahou těchto států zpacifikovat ruskou frontu, a že západní státy chtěli vyvolat experiment v podobě VŘSR je spíše dohad, než potvrzená skutečnost. Lenin se však chopil příležitosti, a co následovalo, už dnes víme všichni. Svědectví našich legionářů o zvěrstvech, které mezi sebou bílí a rudí praktikovali, jsou známé.
O duchovním pozadí chci psát samostatně, zde si dovolím jen podotknout, že to byla volba Trumpa, a jeho praktiky, které nám předběžně odhalily, jak to asi bude s Antikristem. Vstřícnost vůči Trumpovi ze strany ruských dezinformátorů a manipulátorů na sociálních sítích byla evidentně ukázkou jaké nebezpečí západním demokraciím hrozí v blízké budoucnosti.
Něco podobného zažíváme s naším Zemanem. Nemyslím, že by byl ruským agentem, ale jeho způsoby se hodily pro snahu o rozvrat naší demokracie a proto jeho podpora ze strany dezinformátorů a populistů. Bohužel musím konstatovat, že se mu to zatím daří.