Psáno pro Hospodářské noviny 7. října 2022:
Dlouho odkládaný konec Sovětského svazu přichází
Svobodu od svých vlastních autokratů, tyranů, vrahů u moci si musí každý národ vybojovat sám. Rusko, ač se tváří jako macho, chlapácky a drsně, si svou pubertou ještě neprošlo. A to ani třicet let po sérii světových antisovětských revolucí. Rusové tak nějak polospali, nechali se místo pořádné demokracie a pořádné ekonomiky krmit snůškami národoveckých nesmyslů, až došli do bodu, kdy je jejich vlastní vladyka posílá na popravu na frontu. Vzít statisíce nezkušených a nevycvičených branců – ševců, kuchařů, manažerů – a poslat je se začínající zimou na bojiště není nic jiného než masová vražda.
Nejenže je ruská armáda celému světu pro smích, geniální stratég Putin vyhlásí mobilizaci a nezavře přitom hranice. Již nyní mu uteklo více bojeschopných mužů, než padlo na frontě. Logicky, kdo má dvě molekuly v hlavě, nebude přece bojovat prohrávající válku, navíc proti národu, který je – opět podle Putina – vlastně společný národ.
Jenže Putin si místo částečné mobilizace zařídil celkem dokonalou imobilizaci. Udělal další extrémně chybný a hloupý krok: tentokrát rozdal národu zbraně, a jak kdysi napsal náš básník Václav Hrabě: demokracie, to je rozdat lidem zbraně. Tak teď Putin riskuje, že se konečně v omámených Rusech vzbudí demokracie a místo nesmyslného míření zbraní na Ukrajince namíří svou zbraň tam, kam je to správně: proti svému vlastnímu tyranovi. Tato bolestivá zkušenost zbavení se svého stockholmského syndromu a odmítnutí týrání svým vládcem je nutná.
Upřímně řečeno, kdyby se Rusko politicky rozpadlo na menší uskupení, která drží pohromadě větší či menší silou, nebyla by to žádná škoda. Rusko jako stát za poslední desetiletí nepředvedlo nic pozitivního, kromě prudkého růstu nerovnosti, nespravedlnosti a buranství. V Číně či Indii došlo k výraznému obohacení jak teorie kapitalismu, tak technologické inovace. Čína je rovněž totalitní stát, který v budoucnosti čeká revoluce proti vlastní tyranii stejně jako Rusko, ale v Číně aspoň prudce bohatnou nejen bohatí a s vládou se bratříčkující komunističtí ultra kapitalisté, ale i chudá většina populace. To samé platí v Indii – navíc s mnohem zajímavější vyhlídkou pro demokracii, než má Rusko či Čína.
Jediné, co Rusko má, je ropa, plyn a jaderné hlavice. Kdyby se Rusko vyvíjelo tak jako od roku 1989 většina postkomunistických zemí, náš svět by byl mnohem bohatší a svobodnější. Místo toho se Rusko (Putin) rozhodlo být škodičem národů. Kde mohlo, narušovalo Evropskou unii, ovlivňovalo průběh brexitu v Británii i dění v USA. Podporovalo dezinformace, štěpilo, ničilo, uráželo a tvářilo se cynicky.
Kdysi to byla jen podezření, nyní víme, že naše společnost je rozdělenější kvůli ruským vlivům. Rusko se stalo slizkým a podlým Grímou Červivcem Západu, jehož levnému lesku podlehli i dva čeští prezidenti a jeden maďarský premiér. Víme přesně, co by Putin chtěl: aby se rozpadla EU, aby se USA vnitřně rozhádaly, aby se Ukrajina klaněla Rusku jako Bělorusko. Víme přesně, co by chtěl pro nás, bývalé Československo: dostat nás zpět pod jeho sféru vlivu. Zpět k mocenské politice, zpět k tuposti a lžím, zpět k velebení vůdce, který si nevidí ani na špičku nosu. Zpět k systému tak hloupému, a navíc sebejistému (častá to a nebezpečná kombinace), že si nezaloží ani nechrání vlastní opozici. Tak hloupému, že pošle na smrt statisíce lidí jen kvůli ukojení vlastního megalomanského ega.
Aby nebyla mýlka, to není nic proti ruské kultuře, lidem, vědě, šachům a rodinným hodnotám. Ale vše proti ruské politice, ekonomice a systému.
Zkrátka, systém založený na lži a nenávisti nemůže nikdy zvítězit nad systémem, který preferuje opak. I kdyby měl milionovou armádu hrdlořezích nadšenců. I kdyby svobodu utlačoval po staletí. Náš systém, jednou vynalezen, musí dříve nebo později probublat přes ten nános lží a nenávistné války. Putin a s ním Rusko vsadili právě na lži a nenávist. Je to ale systém stejně bezmocný jako celá slavná Putinova armáda.
2024 ©