Dva úryvky z bloggu Karla Funka, člověka, který nezůstává na povrchu, ale jde do podstaty, tak jak by měl každý člověk současné dění zkoumat. Jsou to tyto úryvky z jeho článků :
1) Lež ředí a chaotizuje naše Já, pravdivost posiluje, cituji:
„Viděli jsme v přímém přenosu: Lež, lhavost ředí naše pravé Já, jeho integritu. To pak nahrazuje svoji chybějící přesvědčivost uplatňováním dalších lží, většinou agresivních, někoho dehonestujících, které nesou u podobných lidí nějaký momentální efekt. I volby lze prohrát důstojně. Babiš je prohrál ostudně. Naproti tomu u Pavla vidíme jeho Já pevně, klidně i vlídně posazené do jeho osobnosti. Jeho řeč, mimika, úsměv, jednání jsou autentické, v harmonii. - Malá povolební úvaha: Tak jako se při startování letadla musí pasažéři připoutat, byli jsme mnozí psychicky připoutáni v předvolebních dnech do svých sedaček, ani jsme nedutali. I když – krásně se dutalo třeba na pražském Staroměstském náměstí a v jiných městech. A jak dál? Zvolením pilota pana Petra Pavla prezidentem se můžeme s úlevou odepnout, sledovat let, číst, konverzovat, pozorovat svět... V případě zvolení Babiše bychom byli nuceni celou dobu, a nejen několik hodin, nýbrž roků, být připoutáni proti nečekaným turbulencím a hazardům. Přistání s pilotem Babišem po letech si lze jen těžko představit, určitě bychom ale nezatleskali, jak jsme v letadlech zvyklí, pilotovi a posádce za dobrý let a přistání. Spíše bychom měli plné zvracecí pytlíky. Ve zkoušce kulturnosti naše společnost většinově obstála. Pro naši identitu a národní sebevědomí to má obrovský význam.
Podporovatelé Putina, Zemana či dnes Babiše?
Tato stádoidní pěchota se rekrutuje nejen z davu těch zamindrákovaných, kdo si nějak zpackali osobní život, ale i z ideových bublin falešných neutrálů z některých duchovních společností, zčásti i antroposofické, a putuje životem a stanovisky, jako obyčejně, ani nahá, ani oblečená, ani pěšky, ani na voze…
Když před lety kandidovala Táňa Fischerová na prezidentku, dostalo se některým antroposofům od jedné jejich autority přibližně tohoto "pokynu": Pokud nezvítězí Fischerová, volte Zemana. - Toho jsme si užívali několik let, až dosud. Pokud někteří antroposofové tehdejší "rady" uposlechli, a asi jich nebylo málo, i oni se podíleli svým dílem dlouhé roky na možnosti působení nekalostí tohoto lháře, intrikána a hmotného i duchovního škůdce národa.
Úvaha možná zjednodušující: říká se někdy obrazně, že se "otevřelo peklo". Někdy někoho vyvrhne, někdy někoho pohltí (míněno jako úroveň a obsah nitra). Kdo chce kam... Zdá se, že nyní pohltilo "svého člověka", který o to sám pracovitě usiloval, a s ním i některé jeho nohsledy (i když tady ještě budou dál pobíhat a šířit sirnatý zápach). Možná si ale někteří časem protřou oči. Nový Pan Prezident jim k tomu vychází ohleduplně, velkoryse a nadosobně vstříc.“
2) Konečně zas – náš pan prezident, cituji:
„I když vyhrál P. Pavel, nemáme nic bezpracně zajištěno a bude pokračovat těžký boj destrukční nenávisti proti tvořivé slušnosti. Boj těch neúspěšných babišovců, a není jich málo. Později i boj takových voličů Pavla, kteří budou spoléhat, jak je českým zvykem, že ten nejvyšší zajistí dobro (každý si ho ovšem představujeme jinak), skvělou životní úroveň, mírumilovné občany, plná korýtka dobrot, čisté řeky… A když se vše nebude plně dařit, a ani nemůže, budou vykřikovat své zklamání a opět plnit náměstí. Tak jako byl Václav Havel viněn skoro ze všech nezdarů (vymyslel jsem tehdy kreslený vtip, jak žena říká mužovi: Za rozpad našeho manželství určitě může ten Havel /později „za všechno může Kalousek“/), čeká to patrně i Petra Pavla. - Když si v duchu fantazíruju a teoretizuju, pak na Pavlovo místo bych nemohl nastoupit nejen z důvodu, že na to nemám schopnosti, ale i z dalšího: On musí být prezidentem všech, tedy i stoupenců poraženého soupeře. Tato nabídka je na jeho místě nutná, tak to v demokracii chodí. Nabízí ruku všem, ať mu tu svou podají, nebo mu do ní plivnou. Bude to pak mít těžké, protože neúspěšní voliči Babiše budou všude hledat chyby, budou uřvaní, destrukční.
Já jako prostý občan, tak jako většina z nás, mám ten luxus, že stoupencům lháře, zloděje a podvodníka, navíc neschopného vytvořit jedinou smysluplnou větu, ruku podávat nemusím. Ani jeho příznivcům, pokud to o nich vím. Jak už jsem někde psal, tady – podobně jako ve vztahu k Putinově agresi – nejde o náš názor (informací ke stanovisku máme dost), ale o charakter, kvalitu člověka, o vědomou volbu slušnosti a naděje, nebo demoralizace, překrucování a zmaru hodnot. Volbu diskuze nebo cenzury a autoritářství.“
Zdroj: karelfunk.bloger.cz/obdobi_2023_1