Většina klasických ekonomů hodnotí pokrok v blahobytu lidí porovnáváním hrubého domácího produktu v čase – tedy sečtením roční finanční hodnoty veškerého zboží a služeb vyprodukovaných v zemi v průběhu po sobě jdoucích let. Takto pojímané HDP však vede k produktivismu (průmysl produktivity) nebo konzumerismu (tendence nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí), nadhodnocuje výrobu a spotřebu zboží a neodráží zlepšení lidského blahobytu. Rovněž nerozlišuje mezi penězi vynaloženými na novou výrobu a penězi vynaloženými na nápravu negativních výsledků předchozích výdajů.
Proto se dnes stále více začíná objevovat termín „indikátor skutečného pokroku“ (Genuine Progress Indicator, GPI).
GPI je pokus změřit, zda dopad na životní prostředí a sociální náklady ekonomické výroby a spotřeby v zemi jsou negativními nebo pozitivními faktory pro celkové zdraví a pohodu. Zohledněním nákladů, které nese společnost jako celek na nápravu nebo kontrolu znečištění a chudoby, GPI vyvažuje výdaje HDP s externími náklady. Zastánci GPI tvrdí, že může spolehlivěji měřit ekonomický pokrok, protože rozlišuje mezi celkovým "posunem v hodnotové základně" produktu a přidává do rovnice jeho ekologické dopady.
Srovnatelně řečeno, vztah mezi HDP a GPI je analogický vztahu mezi hrubým ziskem podniku a čistým ziskem; čistý zisk je hrubý zisk minus vynaložené náklady, zatímco GPI je HDP (hodnota veškerého vyrobeného zboží a služeb) minus environmentální a sociální náklady. V souladu s tím bude GPI nulová, pokud se finanční náklady chudoby a znečištění budou rovnat finančním ziskům ve výrobě zboží a služeb, přičemž všechny ostatní faktory budou konstantní.
https://en.wikipedia.org/wiki/Genuine_progress_indicator