Většina klasických ekonomů hodnotí pokrok v blahobytu lidí porovnáváním hrubého domácího produktu v čase – tedy sečtením roční finanční hodnoty veškerého zboží a služeb vyprodukovaných v zemi v průběhu po sobě jdoucích let. Takto pojímané HDP však vede k produktivismu (průmysl produktivity) nebo konzumerismu (tendence nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí), nadhodnocuje výrobu a spotřebu zboží a neodráží zlepšení lidského blahobytu. Rovněž nerozlišuje mezi penězi vynaloženými na novou výrobu a penězi vynaloženými na nápravu negativních výsledků předchozích výdajů.Proto se dnes stále více začíná objevovat termín „indikátor skutečného pokroku“ (Genuine Progress Indicator, GPI).GPI je pokus změřit, zda dopad na životní prostředí a sociální náklady ekonomické výroby a spotřeby v zemi jsou negativními nebo pozitivními faktory pro celkové zdraví a pohodu. Zohledněním nákladů, které nese společnost jako celek na nápravu nebo kontrolu znečištění a chudoby, GPI vyvažuje výdaje HDP s externími náklady. Zastánci GPI tvrdí, že může spolehlivěji měřit ekonomický pokrok, protože rozlišuje mezi celkovým "posunem v hodnotové základně" produktu a přidává do rovnice jeho ekologické dopady.Srovnatelně řečeno, vztah mezi HDP a GPI je analogický vztahu mezi hrubým ziskem podniku a čistým ziskem; čistý zisk je hrubý zisk minus vynaložené náklady, zatímco GPI je HDP (hodnota veškerého vyrobeného zboží a služeb) minus environmentální a sociální náklady. V souladu s tím bude GPI nulová, pokud se finanční náklady chudoby a znečištění budou rovnat finančním ziskům ve výrobě zboží a služeb, přičemž všechny ostatní faktory budou konstantní.https://en.wikipedia.org/wiki/Genuine_progress_indicator