V listopadu 1989 byl přijat Zákon o jazycích v Ukrajinské SSSR, v platnosti je dodnes, byl pouze v některých bodech novelizován. Zákon je totiž koncipován s velkým ohledem na národnostní menšiny a jejich jazyky. Ve své podstatě neomezuje fungování ruštiny, pouze zastavil trend protěžování ruštiny a garantuje jazyková práva ukrajinsky hovořícím Ukrajincům. Obezřetná formulace článku 3, jenž pojednává o jiných jazycích v USSR, umožňuje v oblastech s většinovým neukrajinským jazykem užívat i jazyk příslušné menšiny. Toho využily mnohé městské rady na východě a jihovýchodě území a prohlásily ruštinu oficiálním jazykem, čímž ji de facto nadaly téhož právního statusu, jaký má ukrajinština jako státní jazyk.
Článek 4 přímo zmiňuje vedle ukrajinštiny ruštinu jako jazyk mezinárodní komunikace. Stát se zavazuje zaručit fungování ruštiny jako dorozumívacího jazyka v rámci SSSR. Kdybychom obdobným způsobem prošli prakticky všechny články uvedeného zákona, zjistíme, že ruštině je ponechán skutečně velký prostor ve všech sférách veřejného života. Článek 5 připouští ruštinu v komunikaci s úřady. Článek 6 konstatuje, že zaměstnanci správních orgánů jsou povinni ovládat ruštinu i ukrajinštinu a dle místní potřeby i jazyk jiné nacionální menšiny. V článku 14 je ruština s ukrajinštinou zrovnoprávněna ve státem vydávaných dokumentech (pas, křestní list atd.). Jazyk školství upravují články 25 (svobodná volba jazyka výuky je nenapadnutelným právem každého občana, stát garantuje každému dítěti právo na výchovu a vzdělání v jeho mateřštině (dle statutu nacionálních menšin). Jazyk předškolních zařízení ošetřuje v podobném smyslu článek 26. Ve článku 27 je zakotvena povinná výuka ukrajinštiny na všech typech škol. Ve vysokém školství je zákonem jednoznačně zvýhodněna ukrajinština, ačkoliv ruština, případně jazyk jiné národní menšiny nejsou zcela vyloučeny ve smyslu článku 3. Znalost ukrajinštiny se vyžaduje ve všech typech zařízení, ruština je přípustná pro studenty z jiných svazových republik, příp. z nacionálních menšin. Ve článcích týkajících se jazyka vědy, informatiky, masmédií a kultury se stát zavazuje zabezpečit fungování ukrajinštiny v těchto sférách. Prostor je však ponechán i ruštině ve smyslu článku 3. V celém zákonu jsou pouze 4 články (35, 36, 37, 38), v nichž je přípustná pouze ukrajinština. Jedná se o tyto sféry: jazyk oznámení; popisu výrobků; názvů státních, stranických a občanských orgánů a organizací; toponym a kartografické produkce. Ve srovnání s reálným dosahem těchto sfér, kde je přípustná pouze ukrajinština (jinojazyčný nápis v menším provedení či na druhém místě není zcela vyloučen), na rozvoj jazyka, je zjevné, že Zákon USSR o jazycích v Ukrajinské SSR ve své podobě nevytváří podmínky k tomu, aby ukrajinština mohla začít vytlačovat ruštinu ze všech veřejněprávních funkcí a nevede k nutnosti, aby veškeré obyvatelstvo ovládlo státní jazyk.
2024 ©