Zveřejněno na webu AS Slovenska:
Otázky pro farářku Obce křesťanů, Annuschku Geyer, Moskva
Ulrich Meier : Co znamená válka pro postoj k životu v moskevském sboru a v ostatních sborech Obce křesťanů v Rusku?
Annuschka Geyer: Pro nás přišla válka jako rána. Takové něco nemohl nikdo očekávat. Člověk hodně slyšel, ale nevěřil, neboť Rusové a Ukrajinci jsou z našeho ruského cítění více než bratři. My Rusové nikdy nepřemýšlíme politicky, ale velmi duševně. Politika vždy přijde později, to, co nám leží na srdci, je pro nás nejdůležitější. I 23. února byl v Rusku svátek, ani by nás nenapadlo, že může být válka. 24. ráno, jak mi později mnoho lidí řeklo, jsme se vzbudili do bolesti a vnitřního šoku. V prvních dnech války jsme prostě nemohli uvěřit tomu, co se děje. Bylo ticho, člověk žil jakoby automaticky. Mnozí mi říkali, že téměř nedýchají. Po týdnu se vrátil pocit života a člověk se snažil pochopit, co se děje.
A pak se společnost vydala různými směry. Někteří to nevydrželi a bylo pro ně jednodušší si Ukrajinu znepřátelit. Nebo spíše ne Ukrajinu, ale Západ. Na Ukrajince jsem nikdy neslyšela špatné slovo, čas od času se říká, že jsou tam nějací nacionalisté, ale jako předtím, ruský lid pevně stojí u bratrského lidu Ukrajinců, ale propagandistická mašinérie běží a mnoho lidí se dalo přesvědčit. Ale i tito lidé, kteří „stojí plně za Putinem“, jsou smutní, když se mluví o válce. Potom říkají, že by vlastně žádná válka neměla být. Jiní o tom nechtějí mluvit, místo toho potichu pláčou doma sami pro sebe.
Ale je také mnoho lidí, kteří o tom mluví a válku nepodporují. Pro ně je nemožné, abychom my zaútočili na Ukrajinu. Je to opravdu mnoho lidí, mnohem víc, než si myslím, že se mluví na Západě. Liší se to od komunity ke komunitě. Na hranici s Ukrajinou, v obcích Voroněž a Rostov, je mnoho potíží: lidé onemocní, včetně duševních chorob. Děti se chovají velmi agresivně, mají strach. Ve východním Rusku, před Uralem, v obci Samara jsou lidé hluční, politicky angažovaní, chtějí zabít Putina a podobně.
Celkově však lze říci: Rusko pláče. Na severu, na jihu, na západě, na východě, pláčeme.
UM: Máte nějaký příklad, jak válka ovlivňuje rodinné vztahy mezi příbuznými žijícími v Rusku a na Ukrajině?
AG: Ano, mám několik rodin. Musím říci, že téměř všichni Rusové mají někoho na Ukrajině a naopak. Znám rodinu, která řekla: Už si spolu nemůžeme povídat. Když to říkají, opět pláčou. Já sama mám také příbuzné na Ukrajině. Vztah zůstal. Celkově rozhovory vypadají takto: Ukrajinci na nás volají: „Udělejte něco!“ a my tam stojíme bezmocní. Je to velmi obtížné vydržet. Někteří odpadnou a řeknou: „Dám si měsíční přestávku od vztahů s Ukrajinci,“ v naději, že se brzy opět najdeme. My Rusové bychom rádi slyšeli, co zde můžeme udělat. Ale nikdo, ani Ukrajinec, nám neumí konkrétně poradit.
UM: Jakou roli hraje náboženský život pro lidi v době války?
AG: Samozřejmě, jako v každé době krize, lidé hledají pohodlí. Proto nyní přichází do kostela mnoho lidí, víc než obvykle. Vynořují se otázky: Co jsme udělali, že je nyní válka, proč se nám to děje, kdo vlastně jsme?
Když se tyto otázky ptá všechen lid, cítíte to ve vzduchu. Každý je nejistý, každý hledá naději v této nejistotě. A samozřejmě pro Rusy je v takových chvílích velmi důležitá modlitba. Okamžitě vznikly různé modlitební skupiny, lidé se sešli a například četli evangelium – měsíc bez přestávky. Nebo se spolu modlíte v určitý čas v různých městech. Nebo se modlíš sám doma, mnohem víc než obvykle, nebo přijdeš do kostela – takže existují různé variace toho, co můžeš dělat. A to lidé dělají.
UM: Jaké jsou vaše požadavky na lidi v Německu, kteří se chtějí zamyslet nad situací v Rusku a na Ukrajině?
AG: Máme pocit, že se opět zatahuje železná opona. Už slyšet skřípání. Nyní přijíždíme na konferenci LOGOS do Dortmundu s velkou skupinou Rusů a atmosféra je taková, že se přicházíme rozloučit. Samozřejmě, bylo by hezké, kdybychom se mýlili. Ale taková je momentálně nálada.
Z toho vyplývá první prosba: Prosím, nezapomínejte na nás – jsme křesťanské společenství a pěstujeme stejný náboženský život – vy na Západě, my na Východě. A i když je mezi tím hodně zla, nakonec svou prací v tomto špatně naděláme díry a tato železná opona bude opět pryč. Pokračujme ve spolupráci! Myslete na nás. A tak se nám tento čas podaří překonat.
Druhá žádost je žádost o spolupráci na záležitosti, která nás nyní rozděluje – na válce. Toto je naše společná bolest – bolest křesťanských lidí. Co jsme udělali špatně? My v Rusku, kde válka začala, kde nyní s ní musíme žít desítky let a musíme se s ní vyrovnat. Vy na Západě: Jak se to stalo, že jsme se tak vzdálili? Proč ten rozhovor mezi námi tak dlouho nejde dobře? Rádi bychom viděli upřímnou spolupráci na této události, která nás nyní rozděluje!
Annuschka Geyerová, narozena 1974, kněžka, Moskva, Křesťanské společenství 11-2022
https://www.antropozofia.sk/?p=1839
2024 ©