Z rozhovoru Karla Funka s Pavlem Tomanem jsem vybral závěrečnou část s doporučením, jak na sobě pracovat k cestě ke svobodě svého ducha:
A čím by tedy měl člověk, podle vašeho názoru, začít?
To může být u různých lidí různé, ale každý víme o nějakých svých nectnostech, které si hýčkáme a pěstujeme. Začít se tedy dá třeba tím, že budu slušnější na lidi vedle sebe, ať už v práci nebo doma. Že se přijmu, jaký jsem, ale jdu životem s ideálem před očima. Nebo si odepřu zálibu, o níž už vím, že nikam nevede, že přestanu vulgárně mluvit, přestanu se vášnivě hádat, dopřeji druhým čas k jejich vývoji a nesnažím se je mermomocí předělávat, že přestanu vést prázdné řeči, že se učím důsledně logicky myslet, osvojuji si podstatné myšlenky světového bytí... Je toho opravdu spousta, čím se dá začít, co každý může hned dělat. Od rána do večera na sobě můžeme každý takhle jednoduše, ale účinně pracovat.
Cesta k Bohu vede skrze lásku k Bohu a k lidem. Zní to vznešeně, ale klidně si pod tím představte obyčejnou a důslednou životní slušnost a myšlenkovou píli a poctivost ve všech oblastech lidského života. Od těch nejvšednějších chvil všedního dne, až po chvíle bdělého pronikání do idejí duchovního světa.
Je třeba, aby se hledající nenechali odradit záplavou dnešní pseudo-esoteriky, aby používali zdravý selský rozum a pěstovali čistotu srdce. Pak třeba naleznou i cestu či metodu, která je právě pro ně. Dojdou k ní beze spěchu a klidně, třeba se i nechají inspirovat více cestami. Ale nesmějí se nechat zhloupnout přesvědčováním, že něčeho lze dosáhnout snadno a rychle. http://karelfunk.bloger.cz/profil.php
2024 ©