Průpověď: „Mocný archanděli Michaeli, pod tvou ochranu se odevzdáváme, s tvým vedením se spojujeme všemi silami svého srdce, aby tento den byl obrazem Boží vůle nesoucí náš osud.“
Vyslovuji poděkování pí ředitelce Machytkové, že bloky k sociální trojčlennosti (dále TSO) zařadila.
Malé představení - jmenuji se Zdeněk Beil, byl jsem osloven jako spoluzakladatel iniciativy propagující WP a následně tříd WŠ, před 20-ti lety a současné době správce jediné aktualizované FB skupiny a www stránek zčásti věnovaných problematice sociální trojčlennosti a antroposofii.
Každodenní učitelskou praxi nemám, původním povoláním jsem geodet, ale jsem absolvent tříletého waldorfského semináře v Ostravě, účastnil jsem se řady setkání WP a podílel se dva roky na vedení zeměměřického kurzu pro WŠ Ostrava.
Zakládání WŠ bylo provázeno řadou jednání s městem, krajem, UP, s kolegy jsme psali také řadu článků vysvětlujících fungování a přínos WP jako vzdělávací alternativy. UP Olomouc, pedagogická fakulta díky ing. Dory Assenza, dnes Ph.D., realizovalo evropský vzdělávací projekt zahrnující některé oblasti WP, měl jsem tu čest se účastnit projektu s tématem zakládání WŠ.
Dovolte mi také představit Vratislava Zouhara zabývajícího se antroposofickými tématy na svém webu https://energytalisman.eu/cz/prednasky.html, kde můžete zhlédnout řadu aktuálních videí a který bude bloky s tématikou sociální trojčlennosti po dva dny natáčet. Video chci dát k dispozici všem WŠ.
Během tohoto setkání waldorfských učitelů v Olomouci byly tématice sociální trojčlennosti vyhrazeny čtyři devadesátiminutové bloky. Nastíněný obsah těchto bloků jste dostali v přihlášce. Já jsem si vzal na starost tento úvodní blok se snahou uvést téma sociální trojčlennosti v souvislosti s waldorfskou pedagogikou. Druhý blok jsem nabídl paní doktorce Fraňkové z Fakulty sociálních studií Brno, MUNI. Úkolem její přednášky bude seznámit vás s aktivitami, které jsou hodně blízké a podobné s možnými aktivitami postavených na TSO. Přitom paní doktorka Fraňková pokud vím, tak není zapojená do antroposofických aktivit a o TSO možná jen někdy slyšela.
Třetí blok zítra dopoledne povede Radomil Hradil, který na rozdíl od pí doktorky Fraňkové ve své přednášce z antroposofie bude vycházet. Znáte ho určitě někteří osobně anebo alespoň z jeho řady knih, pojednání či překladů. Jeho hlavní doménou je ochrana přírody, krajiny, vody, půdy.
Na závěr ve čtvrtém bloku se budeme moci vrátit společně k tomu, co bylo řečeno v rámci bloků věnovaných sociální trojčlennosti, o tématu pobesedovat.
A nyní už k dnešnímu programu. Role waldorfského učitele v dnešní hektické, překotné době není vůbec jednoduchá. Učitel musí mít nejen aktuální a historické znalosti, ale i určitý nadhled, nezávislý pohled. V tom já vnímám důležitost a hlavní význam zařazení tématu sociální trojčlennosti na setkání waldorfských učitelů.
Úkolem učitele je napomoci žákům vytvořit si objektivní, neutrální názor, očištění od emocí a nepodléhajícímu strašení a populistickým narativům.
Antroposofie není obsahem výuky na WŠ, ale každý waldorfský učitel by měl ze znalosti poznatků antroposofie vycházet. Obdobně tak principy sociální trojčlennosti by měli učitelé znát, řídit se jimi při vnitřní organizaci školy a znalosti promítat do výuky, jako průřezové téma celé výuky.
Připomeňme si, že již v roce 1907 Rudolf Steiner (dále RS) vyslovil nástin svých pedagogických tezí při příležitosti své první návštěvy Prahy, a to ve své veřejné přednášce nazvané „Výchova dítěte z hlediska duchovní vědy“ (GA 34 a 308, k dispozici na slovenském antroposofickém webu), uvedu pár myšlenek z textu.
Přeskočím pojednání týkající se konkrétních informací k pedagogickému procesu, který máte jistě nastudovaný z jiných spisů RS jako např. „Všeobecná nauka o člověku jako základ pedagogiky“.
V přednášce RS uvádí existenci různých snah o reformu společnosti a upozorňuje, změny musí vycházet ze znalosti nikoliv z povrchnosti, i když budou napadány a zpochybňovány zleva i zprava, všude. Zdůrazňuje, že duchovní bádání musí být v souladu s reálnou situací ve společnosti s ohledem na dění a vývoj.
„Soudit můžeme teprve tehdy, když jsme v sobě nashromáždili látku k úsudku a srovnávání. Tvoříme-li samostatné soudy dříve, pak nám k nim chybí základ. Všechna jednostrannost v životě, všechna šedá «vyznání víry», jež jsou založena jen na několika drobtech vědění, z nichž by pak chtěla posuzovat myšlenkové zážitky lidstva, osvědčené často po dlouhá období, mají svůj původ ve výchovných chybách v tomto směru.
Abychom byli zralí k myšlení, musíme si nejprve osvojit úctu k tomu, co mysleli jiní. Není zdravého myšlení, jemuž by nepředcházel zdravý cit pro pravdu, založený na samozřejmé víře v autoritu. Kdyby byla dodržována tato výchovná zásada, nemuseli bychom prožívat, že se lidé zdají být příliš záhy zralí k usuzování, a tím se zbavují možnosti nechat na sebe působit život všestranně a nepředpojatě.
Každý úsudek, který není vystavěn na patřičném základě duševního bohatství, vrhá totiž soudícímu na jeho životní cestu kameny. Jednou vytvořený úsudek o nějaké věci člověka neustále ovlivňuje a své zážitky pak nepřijímá tak, jak by je přijímal, kdyby si nevytvořil úsudek, jenž s touto věcí souvisí.
V mladém člověku musí být smysl pro to, aby se nejprve učil, a pak soudil. To, co říká rozum o nějaké věci, by mělo být řečeno teprve tehdy, kdy už promluvily všechny ostatní duševní síly, před tím by měl rozum hrát jen zprostředkující úlohu. Měl by sloužit jen k tomu, aby uchopoval viděné a cítěné věci a přijímal je do sebe tak, jak se podávají, aniž by se věci hned zmocňoval nezralý úsudek. Proto by měl být mladý člověk před naznačeným věkem ušetřen všech teorií a hlavní důraz by měl být kladen na to, aby byl schopen reálně přijímat životní zážitky ve své duši.
Můžeme vyrůstajícího člověka seznamovat i s tím, co lidé mysleli o té či oné věci, měli bychom se však vyhnout tomu, aby se pro nějaký názor angažoval předčasným úsudkem. I mínění by měl přijímat citem, měl by jen naslouchat, aniž by se hned rozhodoval pro tu či onu stranu: «ten myslel to, jiný ono».
K pěstování takového smyslu se ovšem vyžaduje od učitelů a vychovatelů velký takt, avšak právě duchovědné smýšlení je schopno tento takt poskytnout.“
Proto je tak důležité, aby mladý člověk měl kolem sebe ve svých vychovatelích osobnosti, jejichž nazírání v něm může probouzet žádoucí intelektuální a morální síly.
V konci I. světové války (1917) vyhlásil Woodrow Wilson text, v překladu zvaný „Dohoda“, ve kterém naznačuje, co se má uskutečnit účastí USA na této válce. RS se k tomuto textu vyjadřuje v „Pamětním spise o trojčlenném uspořádání života společnosti jako životní podmínce pro středoevropské národy“. Cituji: „..je nutné, aby program Dohody a Wilsona byl Střední Evropou co nejostřeji odmítnut. Neboť reálné smělé vyhlídky tohoto programu, vedle jeho morální oslnivosti, spočívají v okolnosti, že chce využít národních instinktů Střední Evropy, aby tyto národy morálně politickým přepadením uvedl do hospodářské závislosti na angloamerikanismu.“ Dále RS pokračuje: „Angloamerické státy musí uznat právě to, že musí vedle sebe respektovat zájem středoevropských států a že musí ponechat uspořádání svobody středoevropských států těmto státům samotným, které jediné mohou vidět své skutečné státní zájmy v rozvíjení této svobody.“ A dále: „…když má ve Střední Evropě rozhodovat parlamentarismus, je pro ni užitečný jen takový, ve kterém se politické, hospodářské a všeobecně lidské poměry rozvíjejí nezávisle na sobě v zákonodárství i ve správě, a tak se opírají o sebe navzájem, místo aby se zaplétaly v svém působení navenek a vybíjely se ve střetech.“ A dále: „Uznat a přijmout jako cíl středoevropského snažení oddělení věcí politických, hospodářských a všeobecně lidských v zákonodárství, ve správě a v sociální kultuře – to ochromuje síly západních mocností.“ A dále: „Na jedné straně by se měly upravit poměry mezi státy, národy i mezi jednotlivými lidmi, jestliže v základu těchto vztahů působí na venek to, co je výsledkem oddělení oněh tří životních oblastí. Na druhé straně se tyto poměry utvářejí zcela jinak, jestliže jsou do toho působení vpleteny spory, vznikající jako následek sloučení těchto oblastí. Až se v budoucnosti budou pasát úvodní dějiny této války, ukáže se přímo, jak tato válka vznikla nešťastným vzájemným narušováním oněch tří životních oblastí ve styku mezi národy.“
V roce 1919 ve spise „Sociální porozumění z duchovně-vědeckého poznání“(GA 191) Lekce III „Lucifer a Ahriman“ uvádí k tématu nebezpečného nacionalismu, že zakládání států dle národností, z intelektu ne z ducha, zesiluje disharmonie mezi lidstvem ve formě šovinismu a zvráceného vlastenectví, jako nástroj Ahrimana.
Po konci I.světové války sepsal RS provolání „K německému národu a kulturnímu světu“(1919), s kritikou kapitalismu, socialismu s bezvýchodností tzv. třetí cesty – kompromisem mezi kapitalismem a socialismem. Falešná řešení sociální otázky vedla v Německu k nacismu, v Rusku k bolševismu. RS upozorňuje, že staré pořádky nelze udržovat násilím, ale ani násilím odstraňovat, to podtrhuji, viz historické zkušenosti, jako byla Velká francouzská revoluce, VŘSR apod., to nevedlo k cíli, ale k chaosu). Síly působící v moderní době nabádají k uznání sociální struktury pro celé lidstvo, které chápe něco zcela jiného než převládající názory. Až dosud byla sociální společenství z velké části utvářena lidskými sociálními instinkty. Úkolem naší doby musí být prostoupit tyto síly s plným vědomím. Je potřeba rozpoznat základní vývojové tendence uvnitř společnosti a vědomě je uvádět k plné realizaci.
RS impuls k vzniku WP souvisí s formulací principů „Sociální trojčlennosti“ jako fungování sociálního společenského systému. V německém společenském chaosu po I. světové válce byl RS svými spolupracovníky vyzván k vypracování návrhu nového společenského uspořádání.
V návrhu sociální trojčlennosti dle RS má stát mít funkci pouze v oblasti bezpečnostní. Společenskou sféru rozděluje do oblastí:
- právní a politické s uplatňováním principu rovnosti
- kulturně-duchovní s principem svobody
- hospodářské a jí příslušejícímu principu bratrství
Jde o to, aby oblast školství, vědy, kultury a náboženství byla bez donucujících regulačních zásahů státní moci. V hospodářské sféře potřeba bratrského postoje je pro dnešní dobu zdánlivě idealistická, ale lidsky naprosto přirozená, a v řadě případů i v současné společnosti již aplikovaná.
RS pro trojčlenné uspořádání užíval termín „hlavní (základní) sociální zákon“:
Po přečtení tohoto zákona, jak ho RS vyslovil, nám bude zřejmé, že v současném stupni vývoje lidstva, v dnešních společenských, ekonomických a politických vztazích, je aplikace principů tohoto zákona nemožné.
Já jsem dospěl k poznání, že i dílčí užití principů TSO má velký smysl, a je to potřebné pro další směrování vývoje společnosti. Výsledkem našeho povídání nebude zodpovězení všech otázek souvisejících s tématem TSO, ale snaha o hlubšího uvedení do tématu, vyvolání otázek nad kterými budete moci přemýšlet, snažit se je chápat, vytvořit si svůj co nejobjektivnější názor.
Jak tedy zní Hlavní sociální zákon definovaný RS?
„Blaho společenství spolupracujících lidí je o to větší, čím méně jednotlivec si nárokuje výsledky svého výkonu, čím více z něj odevzdá svým spolupracovníkům a o co více jeho vlastní potřeby nejsou uspokojovány z jeho výkonu, nýbrž z výkonu druhých. Všechna zařízení uvnitř společnosti lidí, která tomuto zákonu odporují, musí při delším trvání někde vyvolat bídu a nouzi.“
Podstatou zákona je odklon od soutěživého zaměření soužití lidí, konkurenčního soupeření, k soužití svobodnému a solidárnímu.
Prospěch člověka je tím větší, čím menší je jeho egoismus. Při uskutečňování je tedy člověk odkázán na to, že má co do činění s lidmi, kteří nalézají cestu vedoucí z egoismu. To je však prakticky zcela nemožné, jestliže zdar a zmar jednotlivce je určován podle jeho práce. Kdo pracuje pro sebe, musí pozvolna propadnout egoismu. Jen ten, kdo pracuje zcela pro ostatní, se ponenáhlu může stát neegoistickým pracujícím. K tomu je však nutný jeden předpoklad. Jestliže jeden člověk pracuje pro druhého, musí v něm nalézat důvod své práce; a má-li někdo pracovat pro celek, musí vnímat a cítit hodnotu, podstatu a význam tohoto celku. To může jen tehdy, je-li tento celek ještě něčím docela jiným než více méně neurčitým součtem jednotlivých lidí. Musí být naplněn opravdovým duchem, na němž má každý podíl. Musí být takový, že si každý řekne: Tento celek je správný a já chci, aby takový byl. Tento celek musí mít duchovní poslání a každý jednotlivec musí chtít přispět k tomu, aby toto poslání bylo naplněno. (RS-Duchovní věda a sociální otázka, na slovenském webu).
Co je potřeba činit v dnešní době?
Stěžejní otázkou je, jak sociálně trojčlenné principy - myšlenky uvést do všeobecné známosti, získat veřejnou podporu, jak je prosadit a uvést v život? Jak lze ze současného stavu společenského uspořádání, zaběhnutých šablon fungování společnosti a období přetrvávajícího materialismu, pracovat na procesu vedoucímu ke konečnému zavedení TSO, jak podporovat impulsy správným směrem?
Vyhlašování potřeby a tím spíš snaha o zavedení všech principů TSO do praxe v současné době, by pro většinu lidí neznalých antroposofie jako duchovní vědy, je neuskutečnitelná utopie, fantazírování.
Je zřejmé, že do doby velkého Kristova-michaelského impulsu spojeného se změnou na počátku šesté slovanské epochy (rok 3573), je realizace celé, podtrhuji celé, ideji TSO nemožná. To ovšem neznamená, že nemá smysl činit postupné dílčí krůčky, které budou v souladu s principy TSO, povedou ke kultivaci společenského prostředí, i když mnozí zúčastnění nebudou ani tušit, že právě to je ideou TSO.
Můžeme si to uvést na příkladu WP. Fragmenty projektu „škola hrou“, kompetenční vyučování, zavádění slovního hodnocení žáků, vnitřní prožívání výuky, cizí jazyky, podpora kreativity, omezení memorování - to jsou ideje waldorfské pedagogiky, které většinová společnost zavádí ne proto, že je to již 100 let realizováno ve WŠ, ale proto, že to v praxi je prospěšné, že to funguje.
Obdobně je to např. u konceptu etického a sociálního podnikání, udržitelného nerůstu, eko-sociálního podnikání, družstevnictví, nepodmíněného základního příjmu, lokální ekonomiky, permakultura, šetrné hospodaření půdou, krajinotvorba a ekologie, podpora místní produkce, farmářské trhy, komunitní měny, etické banky, celostní medicína, řada neziskových organizací podporující občanskou aktivitu.
Obrovský význam mají samozřejmě ideje přímo antroposofické, realizované již v současné praxi jako WP, biodynamické zemědělství, antroposofická medicína, Bohnerova terapie, camphily.
Naopak velkým problémem současnosti jsou nedokonalá nebo dokonce špatná, falešná či nedostatečná pravidla, zákony, zvyklosti. Propojení politiky s církví nebo byznysem vyúsťující k přijímání legislativy či fungování úřadů ve prospěch daňových podvodů, podvodů s dotacemi či neschopností soudů a inspekcí konat k prosazování spravedlnosti – práva, ovlivňování školství, jsou typické příklady problému. Reakce klubu Sisifos na evropský vzdělávací projekt zahrnující některé oblasti WP, UP v Olomouci, o kterém jsem se již zmiňoval, a následné omezující opatření ze strany university je toho důkazem. Obdobně problémy ve fungování a při zakládání WŠ, ty jsou vám určitě známy. Zasahování a ovlivňování médií, kde je jedinou snahou zisk odvozená z počtu diváků, čtenářů, liků. Nefunkčnost odborů, sdružení apod., ovlivňování voleb. Populismus politiků umožněný nedostatečnou gramotností části voličů a příslib stranických výhod, využívání strachu a nenávisti, úmyslný informační chaos, vzbuzování nejistoty a nedůvěry v cokoliv, rozdělování společnosti.
Je však nutno mít na paměti, že i nejlepší vůle musí selhat, jestliže jsou úmysly uskutečňovány, aniž by se dostatečně přihlíželo k reálným možnostem (RS „Idea sociální trojčlennosti“).
Je důležitým úkolem WŠ a jejich pedagogů, aby vychovávali k sociální citlivosti a ke svobodě své žáky a nepřímo i jejich rodiče spoluprací s nimi. Pedagog ovlivňuje děti na celý život, nakolik jim bude záležet na vnějším světě a jestli ho budou chtít změnit k lepšímu, kolik sebehodnoty a sebedůvěry budou mít, aby mohly ke změnám přispět. RS to vyslovil takto: „Duch, který má v tomto životě vládnout, musí být u dětí probuzen výchovou a vzděláním“.
Učitel vedoucí své žáky ke svobodě musí být především co nejvíce svobodný sám. Tvořivá spolupráce učitelů s žáky a rodiči v příznivém sociálním klimatu to je kvalita waldorfských škol, která nezávisí až tolik na organizačních formách a objemu vědomostních požadavků.
Vedle práce na vnitřním seberozvoji sebe i žáků je potřeba se věnovat tématům přibližující rozsah, hlubší příčiny i celkové směřování velkých globálních výzev. Poznání umožňující orientaci v různorodých společenských výzvách a morální vůli na zušlechťování charakterů sebe a žáků, a to rozvojem myšlení s ohledem na vnitřní a vnější souvislosti a vlivy, získání kompetencí potřebných pro plnohodnotný aktivní, občanský, profesní a osobní život.
Povzbuzování dětí, aby byly tvořivé, myslely kriticky a měly snahu spolupracovat. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění pro každého člena společnosti, vědomí vlastní zodpovědnosti.
U žáků je v tomto směru zásadní doba puberty, kdy se duše probouzí k samostatnosti, ke svobodě.
Každá dětská duše touží, byť třeba podvědomě, po světě, kterého by si mohla vážit. Náročný je proto dnes úkol učitele, aby takovýto svět dokázal svou osobností dospívající mládeži představovat! Proto jsou požadavky kladené na učitele waldorfských škol opravdu velké. Jedná se nejen o sílu iniciativy, trpělivosti a vytrvalosti, ale o soustavný zájem o svět, o postoj k pravdě, fantazii i humor, o umění vnášet rytmus do všech činností a především o osobní odpovědnost.
Máme-li na stole úlohu vzdělávání v době současné společenské a ekologické krize, co by se mělo prospěšného zohlednit ve vzdělávání pro zvládání výzev budoucnosti?
Zdeněk Váňa v předmluvě překladu knihy RS Hlavní body sociální otázky napsal:
„Hnutí pro sociální trojčlennost, waldorfská pedagogika, antroposofické lékařství a farmacie, biologicko-dynamické zemědělství jsou dokladem životaschopnosti antroposofie, která nevede pouze k poznání duchovní podstaty člověka a světa, ale čerpá z něho i inspirace pro ryze pozemské úkoly“.
RS v tomto spise napsal: „Současný sociální organismus churaví bezmocností duchovního života“ (materialismem). Dále vyzdvihuje nutnost hlubokého náhledu do základních sil sociálního organismu. Nestačí opatření jen na základě úsudku založeném na úzkém okruhu pozorování, poukazuje na impulzy nesené v lidských duších – pramyšlenky (nevědomé).
Úkolem naší doby je působit proti jednostranné kritice, a to tím, že nalezneme z pramyšlenky směr, jímž je potřeba se řídit skutečně vědomě – oproti dřívějšímu instinktivnímu řízení.
Chybné je, když určujícím činitelem pro uplatnění individuálních schopností umožněné kapitálem, je vyhlídka na hospodářskou výhodu. Výchova, škola nechť člověka vyzbrojí silami svobodného duchovního života, impulsy, jež přivádí k porozumění a uskutečňování individuálních schopností.
Podnikatel by měl pravidelně vést pohovory v pracovním provozu (Baťa), aby se rozvíjel společný okruh představ zaměstnance i zaměstnavatele, se smyslem pro sociální účinek – spojeného vnitřního prožívání ve společenství, za účelem povzbuzení věcného zájmu o výrobu produktů a realizaci výkonů.
Ozdravení sociálního organismu (přijetí principů TSO) se nemůže cestou vzývání, ale každodenním životem v duchu (do té doby jsou důležité příklady fungující v praxi).
Sociální organismus, aby co nejlépe fungoval, musí být nastaven tak, aby kapitálové vlastnictví bylo spravováno ku prospěchu všech. Toho může být dosaženo jedině tak, že zúčastnění uplatňují své schopnosti z vlastní svobodné vůle včetně pověření těch, kteří to dokážou dělat nejlépe.
Životní podmínkou sociálního organismu je neodmítat sloužit celku, tomu, kdo z vlastní svobodné iniciativy, dle svých individuálních schopností sloužit chce, bez ohledu na zisk.
Vlastnictví je nutno spravovat tak, aby co nejlépe sloužilo celku. Právní stát musí bdít na to, aby se vlastnické právo nestalo vlastnictvím bezpráví. Právní stát nesmí správou právních převodů na sebe strhávat dispozici kapitálem.
Z odborných analýz víme, jaké jsou dlouhodobé trendy ovlivňující celý svět. Nepříznivé klimatické změny a narušené ekosystémy směřují k prohlubující se krizi s hrozbou kolapsu společnosti. Pod tlakem těchto dějů a opatření souvisejících se snahou jejich následky zmírnit, se dá očekávat rostoucí názorová roztříštěnost, nespokojenost těch, na které budou změny nejvíce doléhat, růst vlivu populistů zneužívajících nejistoty lidí, podporou strachu a nenávisti, se snahou uchvátit moc.
Rozvoj technologii ve spojení s udržitelným rozvojem a nástup umělé inteligence, by mohl vést ke zmírnění těchto globálních problémů, zpomalení klimatických změn.
Technologický pokrok však také bude mít s největší pravděpodobností i nepříznivé důsledky:
- Zvýšenou potřebu některých surovin
- Zvýšenou spotřebu energií
- Růst nerovnosti
- Nedostatek transparentnosti
Globalizace bude pravděpodobně vyvolávat napětí, pnutí ve společnosti, nevraživost mezi státy, toho jsme již svědky nyní. To souvisí s hrozbou nástupu autoritářských technokratických režimů, využívající globálních problémů a digitalizace k represi a ovládání obyvatelstva.
Co to znamená být svobodný?
Co musí učitelé ve WŠ předat žákům, aby byli po odchodu ze školy svobodní, věděli o plusech i chybách dnešní demokracie, aby se aktivně dokázali zapojit do občanského života?
Potřebná je gramotnost v následujících oblastech:
- Historie, znalost faktů a souvislostí
- Ekonomická-finanční gramotnost, úrok, úvěr, inflace, rozpočet, dluh, strukturální dluh
- Politická gramotnost, volby, hlasování, referendum, přímá volba, konzervatismus, liberalismus, populismus, komunální politika, Evropská unie – právo podnětu, občanské iniciativy, NATO
- Filosofická gramotnost, materialismus, duchovnost
- Digitální gramotnost, komunikace, asertivita, odhalení manipulace
- Mediální gramotnost, zprávy, nepravdivé a zavádějící titulky – zaměřené na emoce, nastolování témat, vyváženost informací, komentářů, pozvání hostů, ukončení diskuzí, tématu s neuzavřených koncem, ponechání bez komentáře u tvrzení bez ověřitelných faktů, dezinformace, informační chaos, ověřování zdrojů a informací (použití google překladače přes angličtinu), důvěryhodnost novinářů, redaktorů, žurnalistů, sociálních sítí
- občanská angažovanost, spolčování – spolky, petice
- výchova ke kritickému myšlení